Aby všichni věděli, o čem se mluví, zaměřuje Hany v následujících týdnech svou pozornost na různé podcasty o mimozemšťanech, Salte na hledání informací o náboženství a dávných civilizacích… no a Rica ten bojuje hlavně s tím, aby se dokázal dostat do práce a vypadal při ní pokud možno normálně.
V takovém stavu je docela užitečné držet se reakcí, které člověk zná, a které by se zdály být za normálních okolností obvyklé. Zkrátka nic zvláštního, šéfa nebo zákazníka odpálkovat jednoduchým úsměvem, moc se nezakecávat, nezacházet do detailů a když to ve výsledku nejde poznat, je úplně jedno jaká telepatická frekvence právě člověku provrtává mozek.
Ricovi to prvních pár dní moc nejde, ale má kancelář jen pro sebe a záchod je taky docela blízko a dá se uzamknout. Což se nakonec ukazuje, jako ta nejzásadnější výhoda.
Když Rica přešel na vegetariánskou stravu, jako by vše bylo najednou mnohem lehčí a snadnější. A tak ho napadlo, co kdyby v pracovní dny nejedl vůbec? Jenom pořádnou večeři, a přes den hlavně kafe a hektolitry čisté vody?
To se jednomu hned uleví, když jeho tělo nemá žádné látky, které ho jen zbytečně zatěžují a odvádí pozornost od práce. V takovém stavu už se pracovat dá. Tedy až na ten záchod, na který musí Rica běžet zhruba každou hodinu.
Zajímavé je, že přes všechny historické zkušenosti a fámy, které se tradují, se o ničem podobném v žádné literatuře ani dokumentu nedovíte. Rica má tedy jedinou možnost, zkoušet vše stylem pokus-omyl. A přitom nepřijít o to poslední, co mu zbylo, o svou práci.
A že je takové násilné vniknutí do jeho organismu vlastně nelegální? V rozporu s jeho lidskými právy? Koho to zajímá, když se fámy o mimozemských technologiích beztak aktivně používají k propagandě. Něco jako mimozemská policie tady asi nebude. Ricovi tak bude muset stačit přes den akorát to kafe.
–
Celý měsíc do dalšího meetingu mu však uběhl docela rychle. Po několika pokusech a omylech, kdy mu začínalo připadat, že už ho nic pořádně nebaví, a už jen čeká na smrt, na poslední telepatický hřebíček do rakve, objevuje nový druh zábavy. Střídání témat, neustálou změnu stylů. Jednou si čte vážnou literaturu, podruhé sleduje komedii, následuje horor, metalová hudba, africké reggea, potom nějaká počítačová hra.
Na dalším meetingu se tak před Saltem a Hanym už neobjevuje ona lidská troska, která úsměv jenom předstírá. Ale různými vjemy nasáklý obličej, i když už asi dávno není 100% lidský, přesto mnohem spokojenější, než před měsícem.
„Nazdar kolegové, tak jak vám vyhovuje vaše přehození rolí?“ Ptá se Rica.
Hany jenom škodolibě kroutí hlavou.
„Víš co? Náboženství je možná čirý kreacionismus, ale narozdíl od těch mimozemských blábolů to mělo aspoň nějakou úroveň.“
Salte se tváří překvapeně.
„Jasně, raději budeš věřit v neidentifikované magické schopnosti, než v technologii.“
„Jakou technologii? Dobře, tak armádní letoun natočí něco podivného, šmouhu, která se záhadně objeví, otočí o 90 stupňů a je fuč.“ Reaguje Hany ironicky.
„A co Roswell?“ Ptá se Salte.
„A co s ním?“
„Díky incidentu v Roswellu máme přece technologie, na které bychom určitě nikdy nepřišli. Třeba kevlar nebo skoro 100% čistý hliník.“
Hany znovu kroutí hlavou.
„Jenomže já jsem četl, že v Roswellu se nezřítil létající talíř, ale meteorologický balón. A i kdyby, to je právě to, o čem mluvím. Údajně se stane nějaká hloupost, ale jaká je myšlenka?“
„A jakou myšlenku byste si představoval, mistře? Tady jde přece jen o záhadu, jako takovou.“
„Hmm, aha.“
Oba na sebe nechápavě hledí.
„Já myslím, že se to stát klidně mohlo. Od jisté doby se to mimozemskou propagandou všude jenom hemží. Na druhou stranu, je to taky dobré téma. Nevíš, co dát do filmu, tak přidáš mimozemskou invazi a hned to má nějaký děj.“ Povídá Rica.
„Tak vidíš, vánoce a ježíška nebo Santa Clause ti nikdo nebere.“ Přidává se Salte.
Hany raději nic neříká, protože je očividně v menšině.
„A co ty Rico? Vypadáš už docela v pohodě.“
„Taky že jsem, ale musel jsem si naordinovat pořádný klystýr. Přes týden jenom kafe a teče to z přední i zadní části stejně, je to docela nechutné.“
„Co teče?“
„Jak bych to řekl jako doktorovi, stolice už není pevná, ale tekutá a musí ven každou hodinu.“
Všichni se smějí.
„A to ti pomáhá?“ Ptá se Hany.
„Úplně zázračně. Jestli se jednou dozvím k čemu je ta telepatie užitečná, asi sepíšu nějakou kuchařku. Lidem se ale z toho bude zvedat žaludek.“
„A pak mi Hany říkej, že se Roswell nestal, když je to teď jasné.“ Pokračuje Salte.
„Jestli ano, tak to docela vysvětluje proč se před námi mimozemšťané schovávají. Chodit na záchod každou hodinu, s tím bych se taky zrovna nechlubil.“
Všichni se smějí.
„Ale to jen, když musím do práce.“ Pokračuje Rica trochu omluvně. „Když nemá tělo žádné živiny, tak tolik neblbne. Nevím, jestli se vám někdy stalo, že jste dostali chřipku po ovoci. V těle nejsou žádné vitamíny, ale jen se tam objeví, začne tělo s nákazou bojovat.“
„To se mě nestalo, já si dávám vitamíny pořád.“ Reaguje Salte.
„Mě jo.“ Reaguje Hany. „Ale nezdá se mi lepší nebrat vitamíny.“
„Vy jste paka.“ Pokračuje Rica. „Když mám onemocnět, tak až v pátek odpoledne a ne v pondělí ráno, přece ne?“
Salte s Hanym na něj nechápavě hledí.
„Dneska máme samé neshody a nesouhlas.“ Pronáší Rica.
„Konečně plodný meeting.“
Všichni se smějí.