Když se praotec Trollsteinen vrací zpět na Špicberky i se svou kořistí, jako první věc si sedá na zem a zhluboka vydechuje, že to zvládl. Teda systém na ostrově Réunion je úplně na hovno. Být vědomě zařazený do nějaké skupiny lidí, které dělí úrovně a potom člověka honí jak psa.
Nene, tenhle systém, kterým se chlubí Špicberky, je už mnohokrát prověřený, jako jediný nejlepší, potvrzuje si praotec Trollsteinen a vydává se směrem ke škole rozbalit kontejner.
Paní Bová je s dětmi venku v ochranných oblecích, mají hodinu přírodopisu a sází květiny. Praotec Trollsteinen tedy přistává i s kontejnerem opodál, když jej paní Bová vidí, vznáší se ze země.
“Studenti, sázejte, já jdu pozdravit praotce Trollsteinena.”
Praotec Trollsteinen mezitím otevírá kontejner ze strany, uvnitř je spousta kartónových krabic a auto. Auto mu patrně přibalili, protože si na ostrově Réunion mysleli, že létá tajně a obyvatelstvo přitom udržuje v chudobě.
“Zdravím vás, praotče.” Povídá paní Bová.
“Dobrý den paní Bová, ani netušíte jak rád vás vidím. Tam to bylo úplně šílené, ale koukejte, mám zásoby.”
“A co všechno tu máte, praotče?”
Praotec Trollsteinen krčí rameny.
“Někde by tu měla být tinktura na Chamalcána. Abyste nemuseli chodit v oblecích, ona prý prokrvuje kostní dřeň. Jestli mi s tím pomůžete, tak to bude rychleji.. hmm asi nejdřív vytáhneme to auto, to je symbol zla.”
Chvíli se v kontejneru prohrabávají a vytahují věci ven. Zatím se ke kontejneru slétají někteří zvědaví kolemletící a pomáhají s vybalováním.
“Myslím, že jsem to našel, praotče.” Povídá jeden z nich.
V ruce drží placatou láhev.
“To je ono, to má být v placaté lahvi. Tinktura z Chagy. Normálně jsem cítil tlak pod zuby, jakoby se to tam prokrvovalo.” Reaguje praotec Trollsteinen.
“A jak se to užívá, praotče?” Ptá se ten samý.
“V tom je buněčina z houby a stačí přiměřeně do vody na zředění, to mi ukazoval jejich náčelník. Odneste ty krabice do školy, hlavně to nevypijte dřív než zjistíme jak se to vyrábí, nerad bych tam letěl znovu.”
–
Když jsou všechny krabice s léčivými přípravky ve škole, zbývá ve druhé polovině kontejneru sada semen a vajec, které se musí podle nápisu na krabici udržovat v teple, datum expirace 3 dny.
Tak přece používají některé moderní technologie. Ono by to v tomhle případě ovšem ani nešlo jinak, dochází praotci Trollsteinenovi.
Tohle ovšem může být nad jeho síly, riskovat zničení obsahu nějakým neodborným zásahem. Když by se přitom mohl jít poradit do světa Xibalby. Teď když je Země aktivní a znovu se ozývá, mohl by být přístup i do světa Xibalby.
Praotec Trollsteinen si lehá v kontejneru na zem tak, aby se mu krev nahrnula do zadní části hlavy. Potom zavírá oči a … nic. Žádná podvědomá teleportace někam, žádné chrastění ani bouchání jako z hororu. Prostě zákaz vstupu.
“Bezva.” Reaguje praotec Trollsteinen.
–
Praotec Trollsteinen sedí ve své kanceláři a přemýšlí jak znovu vstoupit do světa Xibalby. Vzpomíná si na papouška, který mu říkal “zlom se” a v téhle konfrontaci se vymanil z intrik kapitalismu, kdy měl při každé příležitosti na zádech velký terč.
Ale teď očividně svět Xibalby nepotřebuje, co by to tak mohlo přivolat, to musí být člověk target, aby se tam dostal? Anebo má cenu se o to vůbec pokoušet, když svět Xibalby slouží jen pro stavy nouze?
Praotec Trollsteinen si uvědomuje, že se dokázal vymanit ze všeho tak, že jej už ani svět Xibalby nepostihne, a tedy postupuje správnou cestou. Xmucané ostatně taky sklapla.
Praotec Trollsteinen tedy začíná vyhledávat informace, tedy historické dokumenty o fauně a flóře, aby se do toho pustil. Jako nejjednodušší bude patrně oživit hady. Ti, aby měli co žrát, loví myši, kterých jsou Špicberky plné.
Potom aby se nepřemnožili hadi, je tu pták hadilov písař. Aby se nepřemnožil hadilov, je tu orel. Tak to bude pěkně složitý systém, něco úplně jiného, než Špicberky samotné. To stačilo jenom mávnutím ruky všechno postavit, ale příroda, to je dynamický organismus.
Praotec Trollsteinen se zvedá a letí do školy, jestli náhodou paní Bová nebude vědět více.
–
Paní Bová a praotec Trollsteinen jsou znovu v kontejneru a prohrabávají se druhou půlkou obsahu.
“To víte paní Bová, já jsem zvyklý udělat jenom jeden krok, který je však komplexní. A ne tady tohle pohrávání s každým detailem, já se z toho asi zblázním.”
Paní Bová otevírá první krabici a vytahuje z ní návod. Na papíře je načrtnutý strom se vzájemnými vztahy jednotlivých druhů v balení a zvýrazněno které balení právě otevřela.
“Tady je nějaký nákres, praotče.”
“Fáze 4 piraně.” Čte přes její rameno praotec Trollsteinen. “Aha, ale my máme ve vodě dilatační hmotu.”
“Ale vidíte, že to poslali i s návodem, to by mělo být potom jednoduché.”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
”To je zvláštní, že je to připraveno jako normální zboží, asi je prodávají.”
“Jenže o ně očividně nemá nikdo zájem.”
Oba se smějí.
“Nechcete si z toho udělat školní projekt? Konec konců příroda tu musí být, protože to říkal Cabracán.” Povídá praotec Trollsteinen.
Paní Bová nasazuje nadšený výraz.
“Dobře, praotče. Stejně mě s nimi nebavilo probírat jenom fyzikální zákony, mám radši, když jsou venku na zahrádce.”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.