Práce na situ, to je jenom věčné čekání. Nejdřív se čeká na materiál, potom se práce přeruší a dál čeká na to, co ještě nebylo dodáno. Teď se čeká až proběhne vyšetřování ohledně flashoveru, který se před pár dny přihodil a málem zabil jednoho z dělníků.
Jose a Jasmine stojí na situ u svého stolu. Za nimi jsou uloženy ve skříňkách některé z oněch důležitých dílů, které už dorazily. Jenže to jsou manévry. Každou chvíli přijde horda neznámých lidí, neustále si něco prohlížejí a ptají se každého na potkání jak se celá věc stala.
Jeden se v tuhle chvíli odděluje od skupiny a míří rovnou k Josemu. V ruce drží mobil, notebook a nějaké papíry, v přední kapse má několik propisek a zvýrazňovač.
„Zdravím, jmenuju se Julio Morales. Přiletěl jsem dnes ráno z Barcelony kvůli vyšetřování.“
Jose si s ním podává ruku, Jasmine mu jen opatrně mává.
„Vy jste od nás, pracujete pro palác Pioneer?“
„Ano, už máme docela dobrou představu co se mohlo stát. Ta kabeláž byla vyřazená, ale pořád v blízkosti živé části několik kilometrů odsud. Není to nešťastná náhoda, ale spíš pochybení místního subdodavatele. Proto musíme prověřit všechny certifikáty, i ty vaše.“
Jasmine přichází blíž.
„Všechny zkoušky máme, na elektro i na jeřáb.“
„Oba dva? Můžu je vidět?“
Jose otevírá dokumenty a přesouvá notebook k Juliovi.
„Jasmine je s jeřábem nejlepší, když je co dělat, tak ona přenáší těžké kusy a já je šroubuju k sobě.“
„Ale jak můžete vidět, práce dneska stojí, jinak bych vám to ukázala.“ Přidává se Jasmine.
Julio kroutí hlavou.
„To nebude nutné. Ale koukám, že co se týká electrical safety, máte jen jeden základní certifikát. Ten je platný jen na místech, kde se s vysokým napětím nesetkáte.“
„Takže si budeme muset doplnit ještě jeden certifikát?“
Julio se tváří nervózně.
„Bez toho tady nemáte co dělat. Takže teď půjdete se mnou a rychle, než se na vás začne někdo vyptávat.“
–
Jose sedí v hotelovém pokoji a čte si šedesátistránkovou online prezentaci, aby byl připraven na zítřejší zkoušky. O hodinu později je skoro na konci a o poznání méně soustředěný. V ten moment přichází Jasmine.
„Přinesla jsem ti vejce.“
Jasmine jde dovnitř a na stůl pokládá mísu se třemi slepičími vejci. Jose si jedno z nich rozklepává a syrový žloutek i s bílkem nalévá do sklenice.
„To budeš vážně jíst?“ Ptá se Jasmine.
„Tohle dělal Rocky Balboa vždycky ráno než šel běhat.“
A rozklepává další.
„Já bych se z toho asi poblila.“
„Vejce obsahují bílkoviny a aminokyseliny, to mi celou tu dobu chybělo.“
Když je sklenice plná, Jose zhluboka vydechuje a co nejrychleji do sebe syrová vejce obrací.
„Fůůůj.“ Reaguje Jasmine.
„Mohla si vzít i pro sebe, vážně si nedáš?“ Ptá se Jose ironicky.
„Nene, celého bych tě poblila a potom by mě musela odvézt záchranka.“
„Však ty si to rozmyslíš, je to jenom otázka času.“
„Blééé.“
Oba se smějí.
„Takže už si nepíšeš deník?“ Ptá se Jasmine.
„Teď když znám sílu slepičích vajec, žádný deník nepotřebuju.“ Usmívá se Jose a pokračuje: „Jenom mi dělá starost jak dopadneme zítra u zkoušek. Jestli mají vejce nějaký vedlejší efekt, jako že mi z nich naroste slepičí mozek, tak to asi dobře nedopadne.“
„Mě to přijde docela jednoduché. Mě přišly všechny informace docela logické. Než se přiblížím k vysokému napětí, nasadím si oblečení Arc Flash, kuklu, helmu, brýle a gumové rukavice. Potom se zastavím a popřemýšlím nad dalšími riziky.“
„Hmm a ten kokot měl na sobě jenom tričko.“
„Jenomže on o žádném riziku nevěděl, to je ten problém.“ Nesouhlasí Jasmine.
Oba chvíli hledí na monitor s prezentací.
„Ale stejně mě docela štve, že se práce zastavila. Jsem zvědav jak dlouho bude to vyšetřování trvat.“
„Já bych taky chtěla už domů, hlavně za malou. Maria José mi chybí asi nejvíc. Chybí mi i Crosby a jak jsem ho škrtila, když se napil piva.“
Jose chvíli váhá, jakoby měl starost jak Jasmine zareaguje.
„Emanuela je těhotná, to jsem ti už říkal?“
„Vááážně? Fáááákt? Ne, to si mi neříkal.“
„Jenže to tady musíme nejdříve dodělat. Co bychom si bez Skynetu počali?“
Jasmine se usmívá, celá září.
„A už víte, jestli to bude kluk nebo holka? Už máte jméno?“
„Ať už to bude kluk nebo holka, hlavně se nebude jmenovat Jose.“
Oba se smějí.
„Takové věci budeme probírat raději až doma.“ Pokračuje Jose. „Hlavně, že jsem přišel na ty vejce, začalo to se mnou jít z kopce. Jakoby mi někdo vrtal v hlavě vrtačkou, teď je to jakoby se mi tam sevřela pěst, což je mnohem příjemnější.“
„Hmm, asi Emanuele zavolám. Nejsme kdovíjaké kamarádky, ale teď už určitě budeme.“ Těší se Jasmine.
–
Další ráno jsou Jose s Jasmine u zkoušek. Nejdříve probíhají písemné testy, potom ústní ve španělštině. Zkoušející je totiž Julio, takže oběma pomáhá jak to jen jde.
Hned když přišli, tak na jeho stole ležely jenom tak volně otázky i s odpověďmi. Julio přišel s patnáctiminutovým zpožděním, což stačilo, aby si všechny odpovědi prošli hned dvakrát.
Když je po všem, stojí Jose s Jasmine venku a čekají na Julia.
„Řeknu ti, že jestli jsou všechny zkoušky takové, nedivím se, že jsme byli svědky flashoveru.“ Povídá Jose.
„Já bych řekla, že normálně to tak jednoduché není. Určitě máme jenom protekci.“
„Jenom aby. Řeknu ti, že se mi ti dělníci nezdáli už od začátku.“
„Jsou trochu zvláštní, někdy jakoby drželi klíč nebo šroubovák v ruce poprvé, že?“
„No právě.“