Následující měsíc je Ricovi už tak blbě, že přestává doufat v jakýkoliv zázračný recept a chystá se přihlásit na vyšetření na neurologii. Jenže taková klinika pracuje jen oficiální cestou přes praktického lékaře, který by mu ono vyšetření napsal do papírů, takže tohle řešení tedy taky padá.
A tak zatímco leží a cítí ostré bolesti, přitom vnímá, jak mu občas praská lebka, říká si, jaký má to všechno tedy účel. Najednou si při dalším vyhledávání na stránkách okolních nemocnic všímá, že se pro takovou experimentální terapii používá jakýsi magnetický nůž, který má patrně stejné účinky, jako ona mimozemská technologie.
Rica je svým objevem tak nadšený, že se nemůže dočkat až bude mít se Saltem a Hanym další meeting. Kruh se uzavřel, teď už do sebe všechno zapadá.
–
O několik dní později jsou už všichni tři připojení. Salte s Hanym jsou zvědaví, jestli je Rica ještě naživu a on zase, co mu na jeho objev řeknou.
„Nazdar kamaráde, vypadáš dobře.“ Povídá Salte trochu překvapeně.
„Kdyby si viděl, jak se asi cítím, cákala by ze mě krev a z břicha by mi právě vyskočil vetřelec.“
Všichni se smějí.
„Ale už si začínám zvykat. Hlavně už mi asi došlo proč tu telepatickou technologii nebudu moct nikdy ovládat. Lidi něco podobného už dávno mají, jen ji zatím úplně nevyužívají. Narazil jsem na to náhodou na jedněch stránkách.“
„A o co se jedná?“ Ptá se Hany.
„Jde o nějaký magnetický nůž. Takže víte co? Vypadá to, že budeme my jako lidi mít šanci provádět i takové náročnější zákroky a to bez nějakých náboženských nebo mimozemských povídaček.“
„Jestli je to tak, potom to bude bomba.“ Souhlasí Salte.
„A proč by měla být? Já to nechápu.“ Reaguje Hany.
Rica krčí rameny.
„Vždyť kdo potřebuje nějaké vnější vlivy, když všechno nakonec zvládnou lidi sami. Mě teda normálně spadl kámen ze srdce.“
„Asi proto nefungovala Faradayova klec, když byla z hliníku. To je přece nemagnetický materiál.“ Přemýšlí Salte nahlas.
Rica s úsměvem souhlasí. Hany ale zrovna nadšeně nevypadá.
„Koukám, že ty by sis tady nějakého boha stejně přál, Hany.“
„Tak zaprvé si nemyslím, že se objevem nějakého magnetického nože cokoliv změní a zadruhé nepředpokládám, že z toho budou mít lidi sami rozum. Spíš to dopadne tak, jako vždycky.“
„A to jak?“ Ptá se Salte.
„No když budu předpokládat, že to, co nám tady Rica předvedl se svojí panenkou a k tomu dodal spoustu bláznivých teorií, bude skutečnost a ne fantazie, pořád ještě není jasné, jaké může mít taková technologie vlastně využití.“
„A hlavně, jak se začne zneužívat.“ Přidává se Salte.
Rica akorát cítí, že má právě naprasklou lebku, takže žádné obavy v tuhle chvíli nemá.
„No, ještě jsem vám několik věcí nevysvětlil.“ Reaguje Rica.
Salte s Hanym na něj zvědavě hledí.
„Podle mě by nemělo smysl, aby se v tom aktivně angažovala nějaká mimozemská organizace, protože když jsem jako člověk terč onoho ozařování, potřebuju celou řadu různých podpůrných vysvětlení, abych to vůbec dokázal akceptovat, abych se z toho nezbláznil. A ve chvíli, kdy si takový člověk začne klást podobné otázky, skončí tak akorát na různých konspiračních webech. Což není vlastně vůbec na nic.“
„Tak jako my.“ Uznává Salte.
Hany s nesouhlasným výrazem dál mlčí.
„Takže narozdíl od takového zvláštního konceptu, je standardní, zdravotní postup mnohem lepší.“ Pokračuje Rica.
„Musíš uznat Hany, že to je vlastně důvod proč jsme tuhle skupinu založili. Víš kolik zbytečných hodin jsem strávil na darkwebech třeba já?“ Ptá se Salte.
„To ano, ale nelíbí se mi, že bychom najednou úplně ignorovali jevy, které mezi námi očividně jsou.“
„Možná s technologickým pokrokem nakonec samy vymizí.“ Povídá Salte.
„A možná se toho ani nedožijeme, možná jsme jenom obětovaní pěšáci v dlouhatánském maratonu.“ Přidává se Rica.
Hany však očividně dál zápasí s myšlenkou, že by měly být ony okolnosti v budoucnu až tak chladnokrevné.
„Více se mi líbíte, jako zvědaví, vzdělaní lidé, zapálení do morálních dilemat, než to, co mi právě teď předvádíte.“
„Nemůžeš mít všechno, to je přece minulost.“ Reaguje Salte.
–
Poslední meeting nedopadl zrovna podle představ nikoho z přítomných. Jakoby Hany nedokázal rozpoznat ony úžasné, svobodné vyhlídky, které lidi zaručeně čekají.
V tuhle chvíli je už Rica rozhodnutý, že žádné další meetingy nebudou. Pokud by se mělo jakékoliv téma jenom stáčet k jakési zvláštní potřebě po pozornosti nějakých astrálních bytostí. Přitom Hany ani nemá tušení, jak setkání s nimi vlastně bolí, jako elektrošoková terapie, která ovšem nikdy nekončí. Ani ve dne a ani v noci.
Nebyl by adresnější, plánovaný přistup někde na nemocničním lůžku 1x týdně nakonec lepší? Určitě ano, uvažuje Rica.
Meeting byl ukončen ani ne před deseti minutami a Rica už píše Saltemu s Hanym email:
„Čaute, jak jistě víte, procházím zrovna složitým obdobím, a tak potřebuju naše meetingy prozatím zrušit. Věřím, že jsme jejich náplň už docela vyčerpali, a tak se prosím sejděme až v příštím roce.“
Ricovi připadá zpráva docela rozumná a v pořádku, a tak ji po chvíli přemýšlení odesílá.