O měsíc později se už Rica připravuje na meeting. Tedy připravuje spíš psychicky, protože půjde o klíčový okamžik, během kterého se rozhodne o budoucnosti dalších meetingů.
Rica v mezičase potkal několik nových lidí, o kterých by chtěl klukům říct. Včetně morbidně tlusté Eril, kterou občas přijde navštívit, aby ji zvedl z postele a pomohl ji do sprchy nebo na záchod.
Tedy nejde o kdovíjaké novinky, ale novinky to jsou. Rica je už pět minut před zahájením meetingu u počítače a čeká. Ve stejnou chvíli se připojuje i Hany a Salte.
„Nazdar, jste tu brzy.“ Povídá Rica.
„Čéče, jak je to dlouho, dva roky co jsme se neviděli?“ Ptá se Hany.
„Už je to celá věčnost.“ Reaguje Salte.
Všichni tři se na sebe chvíli usmívají.
„Sakra, nefunguje Chat GPT, chtěl jsem se ho zeptat o čem se budeme bavit, ale něco už vymyslíme.“ Pronáší Rica.
„Ááá, umělá inteligence, ty ji používáš?“ Ptá se Hany.
„Poslední dobou už téměř na všechno. Je to malý zázrak, přesnější než google.“
„Já těmhle novým technologiím moc nevěřím, věděl jsi, že si ukládá historii všeho, o čem jste se bavili?“
To je přece samozřejmé, uvažuje Rica.
„Beztak už má o mě FBI i KGB někde založenou pěkně tlustou složku.“
Všichni se smějí.
„A co ty Hany. Pořád ležíš v knihách?“
Hany se kouká za sebe, v pozadí stojí obrovský regál plný tlustých knih.
„Ale jo, znáš to. Hlavně mě překvapilo, že máš zase zájem, abychom se scházeli. Už ti nevadí, že je to vlastně k ničemu a mlácení prázdné slámy?“
Rica chvíli přemýšlí, jak odpovědět.
„Tak to určitě neříkal.“ Reaguje Salte.
„Ale říkal.“
„No, já jsem nedávno potkal jednoho chlápka.“ Povídá Rica. „Takový těžký autista a z toho našeho rozhovoru bylo zřejmé, že má problém zvolit správné slova, udržet myšlenku, jakoby byl permanentně na křižovatce. Tak jsem mu to řekl a on s tím souhlasil, teď jsme kámoši.“
Hany se Saltem na něj nechápavě hledí.
„Ty naše meetingy přece jenom k něčemu byly.“ Pokračuje Rica. „Připadá mi, jakoby mě bez nich chtěl někdo nebo něco zlikvidovat. Začínám mít halucinace, ty jsem míval i předtím, ale ne tak často. A pak jsem potkal toho chlápka, jmenuje se Sohn. A došlo mi, že si různými rozhovory třídíme myšlenky v hlavě, jako aby člověk sám od sebe nezblbnul.“
„To je pravda, ale ve skutečnosti si utřídíš myšlenky hlavně nad dobrou literaturou faktu.“ Reaguje Hany.
„Mě stačí dobrý steak.“ Přidává se Salte.
Všichni se smějí.
„Ale myslím, že bychom tomu stejně mohli dát nějakou formu. Mohli bychom společně pracovat na projektu.“ Povídá Rica.
„A na jakém?“
„To právě nevím, nefunguje Chat GPT.“
Všichni se smějí.
„Poradil bych se se Sohnem, ale ten je permanentně na křižovatce.“ Pokračuje Rica.
„Mám to, co udělat zápis z našich meetingů? Některé myšlenky, které tady padly jsou docela užitečné.“ Povídá Salte.
„To mě nepřipadá. Takoví Aztékové, to byly hlavy.“ Povídá Hany.
„Vždyť se jenom cpali kukuřicí, aby měli kondičku. Co tak revolučního vymysleli?“ Ptá se Rica.
„Dvě slova: Popol vuh.“
„Áá, už je to tady zase. Vždyť se v ní píše jen o lámání kostí a potocích krve. Bych nečekal, že tebe jako křesťana nadchne zrovna tohle.“
Hany se tváří nechápavě.
„Tady jde přece o historii, o tom jak lidé žili. Ozdobili se mocenskými artefakty, vyšplhali na piedestal a obětovali postižené dítě bohům.“
„A pak ho snědli.“
Všichni se smějí.
„Mě se ta myšlenka líbí, vždyť kolik máme dnes postižených lidí a nikdo s tím nic nedělá.“ Pronáší Salte.
„Já když jsem jednou pracoval v automobilce, tak v kanceláři seděli lidi se srdeční arytmií, astmatici, revmatici a neurotici a jak byli užiteční.“ Reaguje Rica.
„Souhlasím, že byli Aztékové trochu drastičtí, ale není to stejně fascinující?“ Ptá se Hany.
Nikdo chvíli neodpovídá.
„Z historického hlediska určitě, alespoň je z čeho se poučit. Stejně jako třeba z druhé světové války.“ Souhlasí Salte.
„Přesně.“
Rica vypadá zaměstnaně, pořád se snaží nastartovat Chat GPT.
„A kdybychom začali dělat zápisy z našich meetingů, kdo by je vlastně četl? Jaká by byla cílová skupina?“ Ptá se Rica.
„Třeba ten autista na křižovatce.“ Reaguje Salte.
„Hmm, toho nic nezajímá, jenom vlastní hlava a pocity. To není materiál, se kterým se dá pracovat. Si představ mozek v hormonální lázni, jak si v ní plave a topí se. Jeden nepříjemný pocit a jakobys mu vrazil nůž do krku.“
„Stejně bychom na tom mohli zapracovat. Když už nic, budeme mít důvod uspořádat další meeting.“ Pokračuje Hany.
Všichni tři na sebe chvíli hledí.
„Ale nabízí se to.“ Souhlasí Rica.
„To je slovo!“ Reaguje Salte.
Všichni tři na sebe dál hledí a přemýšlí.
„A jak to uděláme?“ Ptá se Hany.
„Já jsem byl jednou v literární skupině nebo jak to nazvat. Každý z nás přispěl něčím a měla z toho být společná kniha. Byla to úplná sračka, protože každá kapitola jiný styl psaní.“ Povídá Rica.
„To chce jednoho moderátora.“ Povídá Hany.
„A co kdybys první knihu udělal ty a potom se prostřídáme?“ Ptá se Salte.
„A o čem jako bude?“
Rica se znovu snaží nastartovat Chat GPT, nedaří se.
„Konfrontace tří kultur. Náboženská, mimozemská a racionální.“ Povídá Salte.
„Myslíš, že Rica reprezentuje tu racionální, jo?“
„To zrovna ne, ale od toho jsi moderátor, abys některé myšlenky vypustil a jiné zase přidal.“
Rica se tváří nadšeně.
„Tak jste to vymysleli úplně sami a beze mě.“
„Nejsme přece blbí, ne?“ Reaguje Salte.
„Já teda jo, já si bez umělé inteligence nedojdu za chvíli ani na záchod.“
Všichni se smějí.