Když už je maso zkažené a obsypané polétavým hmyzem, chystá se Bagge, že už poletí dál. S novými cestovními podmínkami a bez svých zaměstnanců, mění i svůj cestovní plán.
Kousek od Kazachstánu je Indie. V Indii už nebyl dlouho, protože jde o jednu z nejlidnatějších a nejméně hygienických zemí na světě. Místo záchodu jenom díra v podlaze, jako fastfood se na ulici prodávají kočky, prostě něco zvláštního.
Chystá se tedy, že zavolá Moorové, aby objednala letenku z Nursultana Nazarbajeva do Indira Ganhi. Zase zpátky do tepla. Bagge volá a volá, ale Moorová telefon nezvedá. Volá tedy Cwaldovi, ten taky nezvedá.
Bookuje si tedy letenku sám a při čekání na letišti znovu všechny obvolává. Dokonce ani pevnou linku v muzeu nikdo nezvedá. Co se to děje? Nezačalo snad hořet a oba jsou teď v nemocnici? A co se stalo s jeho věcmi?
Bagge se tedy odbavuje, sedá si do nejbližší restaurace a znovu všechny obvolává. Nikdo zase nezvedá. Je klidně možné, že si jenom vzali dovolenou. Ale že by Moorová nezvedala telefon, to se jí moc nepodobá. Bankovní účet firmy je v pořádku. Možná by stálo za to prohledat internet, jestli se někde jeho věci neprodávají.
Ebay je podezřele obsypaný různými starožitnostmi a suvenýry, ale žádný z nich není Baggemu povědomý. Navíc nikde nefiguruje stejné jméno, to by museli být už dobří hackeři, kdyby si pro každý prodej zakládali novou identitu. Bylo by určitě jednodušší vysát firemní účet, než začít prodávat jeho věci, říká si Bagge.
Ale znovu, něco takového se Moorové ani trochu nepodobá. I když se poslední dobou začíná chovat trochu zvláštně a pomalu se usazuje doma, namísto aby cestovala. Baggemu dochází, že jde pravděpodobně jen o přehnanou starost o jeho sbírku, než o standardní logické uvažování.
–
Let do Indie je doslova nekonečný. Když nemá Bagge ani ponětí, jestli je všechno v pořádku, utíká mu cesta mnohem pomaleji. Jakmile letadlo dosedá a v jeho mobilu se konečně objevuje signál, od Moorové nemá ani zmeškaný hovor, ani žádnou zprávu.
Určitě se stalo něco vážného, půjde určitě o požár nebo něco takového. A Moorová se při záchraně hangáru nadýchala kouře a teď leží v nemocnici, uvažuje Bagge. A tak rychle kontroluje místní zpravodajství, o žádném požáru však nikde ani zmínka.
To by chtělo snímek z družice a podívat se, jestli je všechno na svém místě. Ale k něčemu takovému nemá obyčejný smrtelník stále žádný přístup. Jednu věc ví Bagge jistě, jakmile se Moorová ozve, dostane okamžitě za úkol nainstalovat kamerový systém.
Ten je sice docela drahý a nekonečně odkládaný, ale taková důležitá věc se už dál odkládat nedá. Kdyby Bagge kamerový systém měl, stačilo se teď podívat na nějakou apku v mobilu a bylo hned jasné, co se tam děje. Jenže to nejde, sakra, uvažuje Bagge.
To je tak, když se šetří na nesprávném místě. A přitom je úplně logické, že když si někdo nastřádá hromadu krámů, postaví si před ně kameru, aby se mohl kdykoli podívat, co se s nimi děje. Naprosto logické, dalo by se říct, že jde o úplně základní, elementární věc, která by napadla každého.
Bagge nemá ani chuť do jídla. Před ním leží teplá, voňavá bageta a kafe, ale ještě se toho ani nedotknul. Jsou to roky, strávené střádáním spousty různých drobností i velkých a cenných věcí, a ty jsou potenciálně fuč jen proto, že si debil neobjedná kamerový systém.
Počkat, jestli nejde o požár, může jít třeba o nějakou krádež a Moorová teď řeší celou záležitost na policii. Jenže to by se určitě ozvala. Potom půjde o něco nadpřirozeného, Bagge jim lezl na nervy do té míry, že na něj chtěli zapomenout, až na něho dočista zapomněli. A on se teď ocitl někde ve vzduchoprázdnu, kde sice existuje fyzicky, ale všechny vzpomínky na něj se dávno vytratily.
Skutečně zvláštní stav. Ale měli by si na něj zase vzpomenout, až všem pozastaví výplaty, to by si vzpomněl každý, i kdyby šlo o nadpřirozený jev.
Bageta i káva mezitím vystydly. Baldo Bagge dál sedí na rušném letišti a zírá před sebe tak tragicky, jakoby mu snad někdo umřel. A najednou zvoní telefon, Moorová!
„Koukám, že už jste zpátky v civilizaci nebo si pořád hrajete na Ramba v divočině?“ Ptá se Moorová.
„Rád vás slyším. Ne, před chvílí jsem přiletěl do Indie. A co vy, je všechno v pořádku?“
Ze sluchátka se několik vteřin nic neozývá. Doslova nekonečných 5 vteřin.
„Ale ano. Promiňte, že jsem vám nezvedala telefon. Ale byli jsme na koncertě, taková opera a celé to trvalo snad pět hodin. Mám zadek v jednom ohni.“
„Musíte se přece pobavit, ne? Ale pět hodin je i na mě trochu moc.“
„Raději bych hrála s Cwaldou ten jeho Xbox, než sedět na tvrdé židli a poslouchat to kdákání. Myslela jsem, že to bude lepší. Jo a Cwalda vás pozdravuje, prý se mu peníze za cestu docela hodily a už se těší na další.“
Bagge kroutí hlavou a přitom popíjí studené kafe.
„Tak proč ne, když už se vám do toho nechce, parťák se mi určitě hodí.“
„Ale chce, jenom se musím taky věnovat svojí rodině.“
„Mezitím ale můžete udělat nějakou práci. Uvažoval jsem nad kamerovým systémem. Myslíte, že byste to mohla zařídit?“
„Kamerový systém a kde?“
„Všude, do hangáru, do muzea, do každé místnosti tedy kromě kanceláří a tak, ale hlavně ať vidíme na exponáty.“
Moorová chvíli přemýšlí.
„Že vy jste měl celou tu dobu strach, jestli se něco nestalo?“
„Jenom jsem si uvědomil, že už bez kamerového systému asi neusnu. A jestli bude ta instalace trvat týden, nebudu spát celý týden.“
Oba se smějí.
„Žádné strachy, já se o všechno postarám. Mám vám potom poslat cenovou nabídku?“
„Řekl bych, že ne, jen ať už jsou tam ty kamery a za každou cenu. Ale asi byste si myslela, že jsem blázen, tak až zjistíte cenu, určitě mi ji pošlete.“
Moorová se směje.