Je večer a Bruce leží unaveně na gauči ve své pracovně. Celé odpoledne hodnotil výsledky testů jeho nových hostů.
Přichází Sharon, usmívá se, její minisukně vypadá dobře.
„Ty jsi vážně pracovitý člověk, Bruci Dingu.“ Snaží se mu zvednout náladu.
Přechází ke kávovaru a pomalu plní dva šálky.
Bruce pozoruje Sharon a přemýšlí proč taková chytrá a k tomu hezká žena tráví večer právě s ním. Že by se jí líbila právě ta pracovitost?
„Proč jsi dnes ráno práskla s těmi dveřmi?“
Sharon takovou otázku nečekala, ale snaží se zachovat klidně, jakoby nad věcí.
„Už jsem pochopila, že svoje peníze rád rozhazuješ.“
„Chtěl jsem jim dát jenom snídani. Nebuď pořád kvůli každé maličkosti naštvaná.“
Rozhovor začíná připomínat výměnu názorů mezi manžely. Bruce však na něco podobného nemá náladu.
„Měli bychom spíš slavit. Tohle bude jedno velké dobrodružství.“
„Taky že bude,“ vybuchuje ironickým smíchem Sharon. „Však počkej, já už ti přistřihnu křidýlka a budu se u toho náramně bavit.“
Bruce si sedá ke stolu, kde na něj čeká káva. Je rád, že je jeho společnice tak sebevědomá.
Malá Lucy je sama ve svém pokoji. Celý den musela trávit se svými rodiči, a proto si vydupala vlastní pokoj!
Hned co přijeli večer z výletu, našla pod svou postelí ježka. Zkouší na něj volat, ať vyjde ven, ale vypadá to, že ježek spí.
„Ani tě nemůžu ničím šťouchnout, protože jsi hologram!“
Chtěla jít vedle za mámou a říct ji o tom. Ale určitě by pak musela zůstat s nimi a dostala vynadáno, že musejí platit pokoj navíc.
Když se vrací ze sprchy, slyší zvláštní hluk. Je zapnutá televize!
Ježek sedí na židli a kouká na zprávy. Vypadá přitom, jakoby je sledoval každý den.
„Co to děláš, ježku?!“
„To jsou otázky,“ odfrkuje nechápavě. „Nemáte doma televizi?“
„Máme!“
Lucy se rychle obléká a kouká, jestli ji ježek nesleduje. Ten ji ale ignoruje a dál sleduje na zprávy.
Lucy se k němu po chvíli vrací.
„Co tady děláš, to je můj pokoj!“
„Já tady byl první.“
„Máma za něj zaplatila, takže je můj!“
Ježek se za ní s úsměvem otáčí, ale jakoby ji napůl nevnímal.
„Tak upaluj za mámou.“
Malá Lucy svírá vztekle pěsti a jde rychle ke dveřím. Ale v poslední chvíli jakoby ji došlo, že by to neměla dělat. Musela být zůstat s nimi. To je situace!
Pomalu se vrací zpátky a pozoruje odevzdaně virtuálního ježka, jak se kouše do kožichu.
Ten se za ní zase otáčí, tentokrát se zájmem. Nečekal, že se ta malá holka vrátí.
„Asi to spolu budeme muset chvíli vydržet.“
Dál se přitom kouše do kožichu.
„Vážně nemáš v pokojích kamery?“ Pozoruje zvědavě systémové monitory Sharon.
Bruce kroutí hlavou.
„Ty jsi ale číslo. Hned by mi to tady zavřeli.“
Sharon se stydí. Vypadá u toho roztomile.
„Jak ale zjistíš, co hologramy dělají?“
Přichází k ní a několika tahy rukou ve vzduchu se objevuje v prostoru plovoucí displej. Na něm je složité blokové schéma ježkova chování.
Některé bloky jsou zbarveny zeleně. Bruce hledí na schéma najednou dost překvapeně.
„Co je? Co se to děje?“
„Ah, ta malá holka měla utéct za rodiči, vidíš tenhle blok? To měl ježek za úkol zůstat u ní ať se děje co se děje… a vidíš tenhle? Taky zezelenal, začal program přátelství.“
Sharon se nelíbí, že by ji měl z pokoje vyhnat.
„Neměl bys na ni být tak tvrdý.“
„Možná, ale potom by nezažila žádné dobrodružství.“