Kevin vyráží jako obvykle do vedlejšího města, aby se nějak zabavil než bude večer. V poslední době se mu začaly hlásit u některých firem provozní problémy, ty ale vyřešil tak, že propustil vedení a najal nové. Od té chvíle je zase všechno v pořádku.
Právě přichází k autu, před ním však stojí Polymorfové jako dva manažeři v uhlazených oblecích.
„To jste vy dva pracovali i přes noc?“
„Musíme si s tebou promluvit.“
Kevin krčí rameny.
„Tak mluvte.“
„Právě k nám dorazila analýza dat z vašeho pozemského internetu. Naši analytici si myslí, že jsme zvolili tu nejméně vhodnou a nejpomalejší možnou strategii. Vlastnit firmu totiž ve vašem světě neznamená vlastnit její lidi.“
„No, máte vliv aspoň na to kolik si vydělají.“
Polymorfové zírají dál bez emocí.
„Říkali jsme, že jestli budeš dělat potíže, budeš zlikvidován.“
Kevin cítí, že mu začíná brnět svalstvo. Nárůst bolesti je pozvolný, ale velmi intenzivní a bolestivý. Jeho hlava přitom zůstává nedotčená.
Kevin rychle vymýšlí, co by jim odpověděl. Ve skutečnosti toho o světě moc neví a když náhodou narazí na nějaký problém na úrovni vlády, vždycky v tom jsou právě peníze z nějaké firmy. To mu přišlo logické, ale co teď?
Začíná v křečích padat k zemi, svíjí se, ale nechce křičet, aby ho neslyšela Joane.
„Dobře, dobře, hoši, dobře.“
V tu chvíli se bolest nestupňuje, ale elektrické šoky, které dostává do těla jsou jen na stejné úrovni. Polymorfové přitom dál hledí bez jakýchkoliv emocí.
„Za peníze z firem si přece můžete koupit úplně každého, to jste na internetu snad taky četli, ne?“
„K čemu potom celá ta záležitost, abychom se lidským chováním přiblížili lidem.“
Kevin uznává, že si tohle vymyslel, aby je mezitím nějak zabavil a začali se trošku chovat už kvůli Joane. Bolest se znovu začíná stupňovat. Šoky už jsou tak silné, že už není schopen sám pohnout ani jednou končetinou.
„Velmi příjemný rozhovor takhle po ránu. Kdybych to tušil, vynechal bych u snídaně druhou kávu.“
Bolest najednou polevuje a mizí. Když Kevin vstává, zjišťuje že jsou už pryč.Tak možná mu už dají pokoj. Ihned poté se jde rychle přesvědčit zpátky domů, jestli je Joane v pořádku.
„Zapomněl si něco?“
„Ale nic, nemůžu najít klíče od auta. Ááá, jsou ve druhé kapse, heh.“
Joane kroutí hlavou, Kevin tak raději rychle odchází.
Ještě ten den jede rychle do banky, aby převedl část peněz na účet v jiné bance. Když je u přepážky, zve ho pracovnice dál do VIP salónku, kde spolu probírají celou záležitost obklopeni luxusním nábytkem a obrazy.
Kevin doufá, že se mu založením nového účtu a převodem části peněz z miliard, které má právě na kontě, podaří se alespoň zajistit, jestli se Polymorfové vážně vypaří. I když je mu jasné, že se jeden z nich může úplně bez problému proměnit v něho samého a pro peníze z další banky si dojít.
Je to situace, ze které není úniku, ale aspoň gesto, že s touhle novou výslechovou metodou nesouhlasí. Je jasné, že si fyzickými tresty zajistili nadvládu nad všemi ostatními planetami. Kevin tak doufá, že bude mít jeho nástupce podobný názor a hned nevyměkne, aby se při sběru vesmírné hmoty, nebo co to vlastně chtějí dělat, tady dalo alespoň trochu normálně fungovat.
Už na cestě ze dveří banky mu dochází, že měl raději peníze vybrat v hotovosti a někde schovat. Asi tedy vyrazí do druhé banky, kam je právě poslal a tam peníze vybere.
Na parkovišti u jeho auta však čekají dvě holky. Lépe řečeno úplně boží topmodelky, na kterých je sexy snad i to, co Kevin za erotické zóny doteď nepovažoval.
„Ahoj Kevine.“
„Čau, co vy tady, právě jedu z banky.“
„No, to vidíme.“
Zatímco jde k předním dveřím, jejich hlavy se za ním otáčejí.
„Chcete jet se mnou?“
„Hmhmm.“ Souhlasí jedna.
Obě se k němu právě přibližují, prsty hladí jeho krk.
„Šimry, šimry, šimry…“ Šeptají obě.
Přitom dostává do krku slabé elektrické rány. Ty jsou tentokrát moc příjemné. Po chvíli dostává z jedné strany tak velkou ránu, až se mu točí hlava, ta ale taky byla příjemná.
„Šimry, šimry, šimry…“ Šeptají přitom obě neustále.
„Tak jo, holky, odpuštěno.“
Polymorfové nepřestávají, ale ani Kevinovi se nechce odejít. Stojí tam s nimi dál opřený o auto a nechává si dávat do těla elektrické šoky.
Když je po všem, jedou společně do místního kina. Kevina napadlo, že by se mohly přiučit u nějakého romantického filmu, navíc s takovýma kočkama do kina zrovna často nechodí.
Na konci tohoto zvláštního strašidelného dne si sedá k počítači, aby se něco přiučil o vládě v jejich zemi. Tou dobou je rozšířená metoda dialektického systému, kdy jsou zástupci volení přímou volbou na základě sympatií voličů neboli demokracie.
Když si tyto informace Kevin prochází, přijde mu zvláštní, že mu utkvělo v paměti akorát to, že se zástupci vlády vyjadřují jen k tomu z čeho kouká nejvíc peněz.
Když má Kevin na účtě už tolik miliard, určitě to bude hrát alespoň nějakou roli. Snad se v tomhle nespletl, dostávat znovu poránu elektrické šoky by už tedy nechtěl.
Na druhou stranu Polymorfy vlastně učí, co je to lidské chování, takže i kdyby to byl s penězi problém, to ostatní už časem doženou.
S hlavou plnou dojmů vypíná počítač a přechází do ložnice. Joane už spí, vypadá krásně uvolněně, a tak sám s úlevou zavírá oči.