Jeffry a Dora se probouzí v kokpitu houpající se jachty. Sedí na židlích a ruce mají svázané za zády. Naproti za stolem sedí muž, má tmavou kápi, šálu, je zabalený do tmavého, vypadá to jako prostěradlo a povídá:
”Vzpomínám si, že jsem šel po cestě a kolem mě kroužili policajti na koních, potom jdu po vsi a přemýšlím co se děje a několik vozů bylo obráceno kolama vzhůru. Tak jsem si říkal co s tím mám společného a potom kolem mě zase kroužili policajti na koních a já jsem si přitom říkal co s tím mám já společného.”
Jeffry nasazuje unavený výraz.
“A řeknete nám jak se jmenujete a proč jsme tady svázaní na lodi?”
”Vzpomínám si, že po mě chtěli, abych něco říkal, tak jsem začal mluvit a oni se tvářili, jakoby je to nezajímalo, tak jsem přestal mluvit a oni po mě zase chtěli, abych něco říkal, tak jsem začal mluvit a oni se tvářili, jakoby je to nezajímalo.”
Jeffrymu dochází, že tohle bude oříšek. To, co kouzelný dědeček umí je dostat je vždycky do pěkné kaše.
”No a teda aspoň to vaše jméno?”
”Vzpomínám si, že mi říkali Dududu.”
”Ahh, těší nás, já jsem Jeffry.”
”A já Dora.”
Dududu nasazuje něco jako úsměv.
”Vzpomínám si, že měli jména.”
”Fajn a co že jako děláme na téhle lodi svázaní na židli?”
”Vzpomínám si, že mě svázali a pak po mě chtěli, abych něco dělal, tak mě rozvázali, já jsem něco dělal a pak mě zase svázali.”
Jeffrymu připadá, že začíná pomalu chápat jak s Dududu komunikovat.
”A co jste měl dělat, když vás svázali?”
”Vzpomínám si, že to mi neřekli. Jenom mi řekli, že mají nějaké pocity a že já mám nějaké pocity a tak jsem se jich ptal jaké mají pocity a oni mi řekli, že nějaké mají a já jsem řekl, že já žádné nemám, tak mě rozvázali.”
”Hmm,” reaguje Jeffry. “No my tady s Dorou nemáme žádné pocity nebo ty máš nějaké pocity?”
”Nemám.” Reaguje Dora.
”Vzpomínám si, že potom mě rozvázali.”
Jako na povel k nim přistupují dva muži a Jeffryho s Dorou rozvazují.
”Vzpomínám si, že když mě rozvázali, tak jsem tam jen tak stál a nic jsem neudělal.”
”Však jo, my nic neděláme, jenom potřebujeme vědět kam to plujeme nebo jaký tady budeme řešit problém.”
Dududu chvíli loví v hlavě další vzpomínku.
”Vzpomínám si, že když po mě chtěli, abych něco udělal, dostal jsem 50 chorob, tak jsem přestal něco dělat a chorob jsem se zbavil, ale oni po mě chtěli, abych něco dělal, tak jsem začal a dostal jsem 50 chorob.”
Jeffry a Dora na sebe nechápavě hledí.
”Já jsem taky dostala chorobu, koukejte.” Pronáší Dora.
Ukazuje mu přitom šupinaté ruce.
“Vzpomínám si, že když jsem dělal jenom jednu věc, dostal jsem jenom jednu chorobu a hledal na ni lék.”
”A máte něco na tu kůži?”
“Vzpomínám si, že na to jsou párky a hořčice.”
Jeffrymu dochází, že Dududu bude ještě užitečný. Přitom mu začíná kručet v břiše, Dududu vypadá neškodně, jenom je zatížený spoustou vzpomínek, takže jestli je pohostí párky s hořčicí, bude to dobré znamení, uvažuje pro sebe.
”Tak my si nějaké dáme, ať se tu celí nesloupeme.”
”Vzpomínám si, že ty pomohly jenom mě. Mí drazí kolegové se stále loupou, protože jsou mdlého ducha.”
Jeffry krčí rameny.
”Tak my to zkusíme, ne?”
”Vzpomínám si, že to zkoušeli.”
V ten moment k nim muži přistupují a odvádí je do jídelny.
Jeffry a Dora sedí v jídelně, na stolech je hezky naaranžovaná zelenina, bagety, láhve s vodou, džusem, konvice a v nich káva, čaj. Na zdech jsou vyobrazeny usměvavé tváře a jakési zvláštní hieroglyfy.
“Myslel jsem, že nás kouzelný dědeček dostal do pěkné kaše, ale tohle si nechám líbit.” Pronáší Jeffry.
Dora si nalévá kávu a podává ji Jeffrymu.
”Ale že je Dududu zvláštní, s takovou asi ty kouzelné léky nenajdeme.”
”Tady na lodi, nemusíme se nikde trmácet, dostaneme dobré párky a hořčici.”
Oba se smějí.
”To nám kouzelný dědeček vynahradil asi za minule.”
”No, ale přidal nám k tomu chorobu. Doufám, že ty párky pomůžou, protože mě začíná pěkně svědit prdel.”
Oba se smějí.
Číšník přichází a s pyšným výrazem pokládá na stůl dva talíře s párky.
”Děkujem.”
”Děkujeme.”
”Ještě nějaké přání?”
”Prý si máme dát tohle, tak to zatím bude stačit, děkujeme.” Reaguje Jeffry.
Číšník se pyšně uklání, otáčí se a odchází.
”Blbé je,” pokračuje Jeffry směrem k Doře, “že jestli Dududu reaguje jenom na to, na co si vzpomíná, tak asi bude docela složité mu říct něco nového a hledat vlastně nový lék.”
Dora si mlčky ukrajuje kousek párku a s chutí, vlastně s nadějí, se do něj zakusuje.
”Tý brďo, ty párky chutnají božsky.” Povídá Jeffry.
”Ahh, úplně se rozplývají na jazyku.”
”Přesně, jakoby právě tohle tělu chybělo.”
Oba začínají zuřivě jíst a jedí a jedí, dokud nejsou talíře prázdné a nezůstává na nich ani mastný flek.
”Ahh, to by mě nenapadlo, obyčejný párek a jak chutná dobře.” Pronáší Dora.
”Teda Dududu musí mít znalosti, jsem zvědav jak ho my úplní laici bez znalostí vlastně vyléčíme.”
Oba se smějí.
”Však taky nemusíme hned, mě se tady začíná líbit.”
”Mě taky.. ovšem do té doby, jestli nedostaneme všech 50 chorob.”
Oba se smějí.