Netrvá dlouho a Jurij s rozesmátým obličejem ukazuje na displej, kde je zelený pás, který dojel a 100% a čtverečky, ve kterých jsou zelené fajfky. Josemu i Jasmine tak přes onu jazykovou bariéru dochází, že jejich mise byla úspěšná.
„Теперь все, что нам нужно сделать, это подготовиться к возвращению. Это означает, что вы оба убираете свое собственное дерьмо.“
Jurij ukazuje na poletující věci a oblečení v kokpitu.
„Já jsem zase slyšel, že kdo se dostane do nebe, bude věčně blažený.“ Reaguje Jose.
„Co to kecáš?“ Ptá se Jasmine.
„No on něco říká takovým tím smířlivým tónem, tak mě nic lepšího nenapadlo.“
Oba se smějí. Jurij v ten moment ztrácí trpělivost.
„Убери беспорядок!“
„Proč pořád ukazuje na ty věci?“ Ptá se Jasmine.
„Asi chce něco podat.“
„Je divné, že zrovna tvoje ponožky.“
Oba se smějí. Jurij se odráží k Joseho ponožkám, potom mu je podává do ruky a ukazuje na další poletující věci okolo.
„Aha, on asi chce, abychom si uklidili, že už se jako balíme.“ Povídá Jose.
„No naše poznámky a smích ho očividně nenadchly.“
Oba se smějí. V ten moment, když už se Jurimu vlevá až moc krve do hlavy, se oba odrážejí směrem ke svým věcem a začínají uklízet.
Asi o hodinu později už oba sedí ve svých sedadlech a pozorují, jak Jurij připravuje modul na přistání. V podstatě dělá to, co předtím, přesouvá se ze strany na stranu a mačká tlačítka, jenom teď už není důvodem diagnostika družice, ale příprava na přistání.
Jose a Jasmine tak s očividným povděkem sledují to, co už miliónkrát předtím.
„Ahh kokos, proč je příprava na přistání otázka tolika tlačítek?“ Ptá se Jose.
„To víš, jakákoliv chybička ve výpočtu a rozmázneme se o zem na placku.“ Reaguje Jasmine.
„To asi ne, spíš místo v Kazachstánu bychom mohli přistát na severním pólu.“
„Mezi tučňákama.“
Oba se smějí.
„Ale jinak mám z něho dobrý pocit. Dokážu si představit, že přistání bude náročnější než vzlet už jenom ta gravitace.“ Pokračuje Jose.
„Nestraš.“
„No jako součást přistání je i to, že se mají těsně nad zemí zažehnout brzdící trysky. Těsně nad zemí, to nechápu jak.“
„Já to ani radši nechci vědět.“
„A taky se má automaticky otevřít padák, automaticky to nepochopíš.“
Jasmine si dává z obou stran ruce na helmu, jakože si zacpává uši.
„Já nic neslyším, la la la la.“
„A k tomu se ještě musíme trefit ideálně do Balchašského jezera, to je takový malý flek, který odsud není ani vidět.“
„Neslyším, la la la la.“
„Si tak uvědomuju, že jsme se nikoho nezeptali jak je na tom s přistáváním.“
Jasmine krčí rameny.
„Ale vypadá normálně, žádné jizvy na hlavě nebo tak.“
„Na hlavě máš helmu, ale vsadím se, že kdyby se svlékl do půl těla, tak by na nás vyskočila jizva jako po kousnutí žralokem.“
„Ahh, já to vážně nechci slyšet.“
„Ty seš blbá, fakt.“
Oba chvíli dál pozorují co dělá Jurij.
„Ale vážně by se měl svléknout a ukázat nám, jestli nemá nějakou jizvu.“ Pokračuje Jasmine po chvíli.
„Že?“
Oba na Juriho dál zkoumavě hledí.
„Mám ho svléknout já?“ Ptá se Jasmine.
„No já ho svlékat nebudu.“
Jasmine se tedy odpoutává z křesla a odráží se směrem k Jurimu.
„Tak chlapče a všechno dolů, musíme se podívat, jestli nemáš nějakou jizvu.“
Jurij na ni nechápavě hledí. Jasmine mu pomalu odepíná skafandr, kroutí přitom co nejpřesvědčivěji hlavou.
„Jestli si nikdy nehavaroval, tak si nás přesvědčil, v opačném případě musíme všechny kroky diskutovat s dispečinkem. Tomu určitě rozumíš.“
Jurij ji jemně chytá za ruce a drží.
„Мы не можем быть здесь перед твоим братом.“
„Ukaž jizvy, čuráku! Já se nehodlám zabít!“ Křičí Jasmine.
Jurij hledí nechápavě na Joseho.
„Já bych ji poslechl, doteď ji znáš jenom z té lepší stránky.“ Pronáší Jose.
Jurij nechápe, co se to děje. Poté se mu vybavuje jeden rozhovor s fanynkou, která mu říkala, že by to chtěla jednou zkusit ve stavu beztíže. Oba jsou podle všeho tak úchylní, že by to odpovídalo, uvažuje Jurij.
„Но мы вернемся туда, а не перед твоим братом.“
Jurij ukazuje do zadní části a odráží se společně s Jasmine.
„Asi se před tebou stydí, tak se neotáčej.“
„Hlavně ho prohlédni a hlaš všechny anomálie.“ Reaguje Jose.
Poté, co Jasmine konstatovala, že je „asi kvůli možné kontaminaci celý oholený“ a „čistý jako dětská prdelka,“ sedí oba znovu ve svých sedadlech a Jurij s tázavým pohledem v očích pokračuje v přípravě na přistání.
„To je úleva, s tím dispečinkem bychom se stejně nedomluvili.“ Pronáší Jose.
Jasmine, jakoby něco vrtalo hlavou.
„Ale že na sobě neměl vůbec nic, to mi přijde taky divné.“
„Třeba je zušlechťují k tomuhle účelu už od mala, znáš ty vyšlechtěné psí plemena.“
Oba se smějí.
„Neměla jsem na něho naléhat tak agresivně, co si asi teď o mě myslí.“
„Co co, stejně dostane pohádkově zaplaceno, něco musí zkousnout.“
Oba dál chvíli hledí na Juriho, který pokračuje v nastavování a raději se ani neotáčí.
„Aspoň už teď ví, že když si bude moc dovolovat, tak půjde do naha a vystrčíme ho ven na hanbu.“
Oba se smějí.
„Co co, chová se tady jako doma, přitom tvoří jenom třetinu zdejší společnosti.“ Pokračuje Jose.
„Máš pravdu, měla jsem ho při té příležitosti nějak potrestat.“
Oba nasazují odhodlané výrazy.