Jose, Jasmine a Done už jsou v kazašském kosmodromu Bajkonur. Stojí ve velkém komunikačním sále, kde se na velkém plátně zobrazuje mapa pokrytí družic Kraken 1 a Kraken 2.
Kraken 1 sahá od Kypru až po Tyrhenské moře, Kraken 2 navazuje dále na západ přes Gibraltarský průliv. Done si při pohledu na obě bubliny pochvaluje, že má na polohu Španělska a všech moří okolo docela štěstí, dosáhl kompletního pokrytí jen s pomocí dvou komunikačních družic!
Chvíli něco řeší s pracovníky kosmodromu, poté se vrací zpátky k Josemu s Jasmine.
„Hotovo, ještě mi připraví notebook se všemi softwary a administrátorským přístupem a letíme do Španělska.“
Jose s Jasmine nasazují vřelé úsměvy.
„Akorát mi musíte pomoct s připojením k našemu satelitu.“ Pokračuje Done. „Je to jen mezi námi, ale musím změnit všechny kódy a hesla tak, aby nikdo z nich neměl k našim družicím až odjedeme žádný přístup.“
„A proč to?“ Ptá se Jasmine.
„Přece jim nenechá celou technologii k dispozici jenom tak zadarmo.“ Reaguje Jose.
Done nasazuje překvapený výraz.
„Dlouho to tak nevypadalo, ale možná si se ode mě něco vážně naučil.“
„Ha ha, vždyť jen slepý přehlédne, jak si tady na ně všichni brousí zuby.“
„A ten mediální humbuk okolo!“ Přidává se Jasmine.
Done k nim přikračuje blíž, aby mohl mluvit potichu.
„A nejde jen o Bajkonur, už se o kódy přihlašuje Španělská vláda i Evropská Unie a chtějí za ně pohádkově zaplatit. Jenže já jsem asi staromódní, ale ty družice jsou moje.“
„Naše.“ Povídá Jasmine.
„Heh, vaše? Vy dva máte rekonstruovaný dům v Jabloňových sadech, kvůli tomu jste přece tady. Měl jsem to zařídit za vás, tak jsem to zařídil.“
Jasmine se očividně nelíbí, že by to mělo skončit zrovna takhle. Nakonec jednou budou po Donem dědit, teda jestli ho nenapadla nějaká hloupost, jako věnovat všechno charitě, uvažuje pro sebe.
„Jasmine to myslela tak, že by se nám přístup k družicím hodil kvůli Skynetu.“ Přidává se Jose.
„Kvůli té vaší umělé inteligenci? K čemu? Vždyť se vám stará o reklamu na internetu a možná aby v automatech nedošel džus.“
Nutno dodat, že většinu z toho, co Skynet v Jabloňových sadech dělá Donemu neřekli.
„No a co když si objednáme zboží, budeme aspoň vědět kdy dorazí.“ Reaguje Jasmine.
„Pokud vím, tak lodní přepravu k dopravě dvou beden limonády nepoužíváte. Nebo mi od vás nějaká objednávka snad unikla?“
Jose a Jasmine žhaví mozky do běla. Jak Doneho přesvědčit, aby jim dal ty kódy?
„A proč potom se svými problémy chodíš vždycky za námi?“ Ptá se Jasmine.
„Já za vámi? To vy jste přišli za mnou.“
„To není pravda! Kdo musel letět do vesmíru, ty snad?!“ Reaguje Jasmine rozčileně.
Jose ji gestem uklidňuje.
„Vždyť o nic nejde, nic tě to nebude stát. My se naučíme aspoň něco nového a stejně zůstává to v rodině.“
Done se zatnutými zuby přemýšlí. Očividně mu jeho ratolesti vzaly nejen kus jeho života, ale při každé příležitosti si berou i každou jeho strategickou výhodu.
„Takže já jsem vám zrekonstruoval kancelářskou budovu a na oplátku si vezmete ještě přístup k mým družicím, chápu to správně?“
Jose a Jasmine na sebe nechápavě hledí.
„Tak to přece nebylo myšleno.“ Povídá Jasmine.
„Ne, vždyť jde jen o spolupráci, tak bychom to přece nemohli myslet.“ Reaguje Jose.
Oba hledí znovu na Doneho.
„Uvidíš až k nim zapojíme Skynet, ještě si budeš pochvalovat jak je pro tebe spolupracovat vlastně užitečné.“ Pronáší Jose.
Jasmine se přitom snaží vykouzlit co nejvřelejší, nejnevinnější úsměv. Done zhluboka vydechuje a s nešťastným výrazem jde zpátky k pracovníkům kosmodromu.
Je večer. Jose a Jasmine sedí v restauraci hotelu, domluvili se, že povečeří bez Doneho, aby mohli střádat plány ohledně komunikačních družic dokud je tahle nová možnost v jejich hlavách ještě čerstvá.
To se ví, že nejlepší plány přicházejí právě s čerstvou informací. Na to už za svůj život, který se skládá převážně z taktizování „jak na Doneho,“ dávno přišli. Oba si k večeři objednali humra na bylinkovém másle a pomalu se do něj pouštějí.
„Done má ale pravdu, sice budeme mít přístup k družicím, ale vydělávat na nich bude on.“ Povídá Jose.
Jasmine rozlouskává první klepeto. Po téhle poznámce se věnuje raději jídlu.
„Já bych řekla, že jak budou družice užitečné by měl posoudit nejdříve Skynet. Víš přece jak pomohl Jabloňovým sadům s reklamou na internetu, s návštěvností a s managementem.“
„No jo, ale taky bychom jej mohli někam nejdříve nasměrovat.“
Jasmine kroutí nesouhlasně hlavou.
„Já bych to viděla takhle. Jako první věc opatříme všem zaměstnancům místo mobilů satelitní telefony. Tím máme ušetřeno v rámci komunikace uvnitř firmy.“
„Hmm, taky bude výhoda, že půjde o komunikaci uvnitř firmy a ne jak to chodí, že se každou chvíli dozvíme, že je na nás napíchnutá nějaká tajná služba. Na ten výslech kvůli Skynetu nezapomenu do nejdelší smrti.“
Oběma, jakoby z ničeho nic došlo o jak dobrý tah se jedná.
„Za další si necháme vyjet ceny zboží, které se přepravují na lodních kontejnerech. Něco mi říká, že budou úplně jinde, než za co nakupujeme my.“ Pokračuje Jasmine.
Jose, jakoby si připadal zahanbeně. Jeho sestra se v oblasti plánování pořád zlepšuje, uvažuje pro sebe.
„Dobře, ale komunikovat s dodavateli budeme napřímo a ne přes Doneho.“
„No samozřejmě.“ Reaguje Jasmine.
Tím mu vzala poslední nápad a jeho hlava je znovu prázdná, dál se tedy raději věnuje svému humrovi.