Po mnoha dnech a mnoha hvězdných nocích loď připlouvá do přístaviště Rockport nedaleko Bostonu. K překvapení posádky, která si do poslední chvíle nebyla jistá, na ně za křovím nečíhají indiáni s luky a tomahawky, ale přistávají do normálního přístavu.

A tak zatímco vyráží část posádky s anglicky mluvícím překladatelem tuhle novou britskou kolonii prozkoumat, Jeffry a Dora jsou už anglicky mluvící, a tak vyráží z přístavu po vlastní ose.

Jeffry a Dora stojí na silnici kousek za přístavem a zkouší, jestli někoho nestopnou do města. Na internetu našli spoustu kandidátů na léčivé přípravky, které plánují kapitánovi “nacpat do chřtánu.” Teď už zbývá jenom se tam dostat.

Po mnoha posměšných výrazech kolem projíždějících aut s Bostonskou SPZ u nich zastavuje auto se značkou Českou. Jeffry jde tedy k oknu s tázavým výrazem.

“Jedete do Bostonu? Nastupte si.”

Jeffry a Dora si tedy nastupují. Potom auto vyjíždí, dlouho se nic přitom neděje.

“Já jsem Řehoř, ale tady v americe mi říkají Gregor.”

“Čau, já jsem Jeffry a vzadu sedí Dora.”

“Právě jste připluli? Já taky, já pluju raději lodí, protože si můžu vzít i auto a nemusím pak stopovat.”

Jeffry unaveně vydechuje.

“No, jedeme asi do toho Bostonu koupit léky kapitánovi. On brázdí už 500 let po mořích a hledá staré babky, které mu dávají léčiva. Ale nějak jako to zatím nezafungovalo.”

“A co mu je?” Diví se Řehoř.

“Co to vlastně je, Doro?” Ptá se Jeffry.

Dora krčí rameny.

“Těžko říct, nějaký ehm stav rozložení a pomáhají na to akorát bylinky.”

Řehoři, jakoby byl tento stav povědomý, ale zatím mlčí.

“No a je bohatý? Je to velká loď?”

“To rozhodně, ale stejně si své bohatství neužije, když sedí akorát v kajutě a jenom se rozkládá.” Odpovídá Jeffry.

“Tak já bych pro vás možná něco měl.”

Řehoř zastavuje u prašné krajnice, nikde nikdo. Všichni jdou dozadu ke kufru, Řehoř tlačítkem kufr vysouvá. Začíná to tedy vypadat, jakoby se podomní prodejce snažil prodat šmejdské zboží.

“Máte štěstí.” Pronáší Řehoř.

“Vážně?”

“Ano, mám tu totiž pár přípravků, které sám užívám a jakoby z přesvědčení, že dělám něco dobrého i pro lidi, rozvážím toto zboží i po americe.”

V kufru jsou krabice, nacpané krabicemi různého druhu. Řehoř tedy vytahuje první lahvičku na obrázku jsou tři jeptišky.

“Toto je Klosterfrau, tuhle univerzální tinkturu si dá během pití bylin a co je uvnitř těla na kaši, Klosterfrau spraví.”

Řehoř podává Jeffrymu placatou lahvičku, ten ji podává s předstíraným úsměvem Doře.

“Toto je Becherovka nefiltrovaná, třináctý pramen Karlových lázní. Tuhle taky jakoby tinkturu si dá během pytí bylin a co je uvnitř hlavy na kaši Becherovka srovná a uvnitř hlavy zbyde jen guma, už žádná bolest hlavy.”

Řehoř podává Jeffrymu větší placatou láhev, ten ji podává s předstíraným úsměvem Doře.

“A nakonec třešnička na dortu, kůže je taky orgán a má velký vliv na to, jak se gumová hlava cítí. Toto je Alpa Francovka, stačí nalít přiměřeně do koupele a celé tělo skrz zregenerovanou kůži zase ožije, dlaně budou zase jako růže.”

Řehoř podává Jeffrymu menší placatou láhev, ten ji podává s předstíraným úsměvem Doře.

“Tenhle výzkum mi trval 11 let ukrutných bolestí, a tak vím jak se váš kapitán cítí. A přitom stačilo pořídit si co se prodává v placatých lahvích.”

Všichni se smějí.

“A to myslíte vážně?” Ptá se Dora.

Řehoř krčí rameny.

“Jak dlouho budete v přístavu? Já mám zásob dost, takže ať to kapitán nejdříve vyzkouší a pak se dohodneme.”

Jeffry a Dora na sebe hledí.

“Já myslím, že stejně jsme neměli žádný pořádný nápad, tak co zkusit tohle?” Ptá se Jeffry.

“Hmm, no tak dobře.” Reaguje Dora.

Jeffry, Dora a Řehoř jsou zpátky v přístavu. Jdou k jachtě kapitána Dududu.

“Tý brďo, škoda, že jsem si nevzal i vozík, já jsem věděl, že si mám vzít více zboží.” Pronáší Řehoř.

“Na lodi je posádka ale s různými chorobami. To by myslím tři flašky stejně nevyřešily.” Reaguje Jeffry.

“To by ses divil. Jsem dokonce uvažoval, že je začnu vyrábět, ale je mizerná poptávka. Lidi do sebe cpou raději diazepam.”

Jeffry už vede oba nahoru po schůdcích oba o něco sebevědoměji. Když jsou nahoře, ptá se strážce.

“Vedeme místního léčitele, je na lodi kapitán?”

“Kapitán vyrazil do odlehlých krajin hledat místní bylinkářku.”

Jeffry se obrací k Řehořovi.

“Tak to vidíš, tak se zatím ubytujeme a počkáme.”

Jeffry, Dora a na zvláštní, zatím nepotvrzené povolení Řehoř, sedí u večeře. Stoly jsou bohatě obložené různými kousky různých jídel, které číšníci neustále pyšně doplňují.

“Tady se žije. Já myslím, že si to čekání ještě zpříjemníme a mám z toho dobrý pocit, mise bude splněna.” Pronáší Jeffry.

“Jen aby to nedopadlo jako posledně, že nás pošlou ještě někam.” Povídá Dora.

“To je fakt, kolik velemonster jsme museli skolit, ale zase dostali jsme auta.”

Oba se smějí. Řehoř neví, o čem mluví, ale loď i posádka vypadají zvláštně, a tak se snaží zapadnout.

“A co je to za loď, obchodní?”

“Já bych řekl, že spíš pirátská.” Odpovídá Jeffry.

“Říkáme, že kapitán žije už 500 let.”

“Aha, takže jenom hledáte ten lék?”

Jeffry nalévá sobě a Řehořovi džus.

“Přesně tak. Takže nedá se říct, že děláš dobrý skutek v pravém slova smyslu, ale někomu tím určitě pomůžeš.”

Všichni se smějí.