Jeffry, Dora a Řehoř jdou po palubě do kokpitu lodi, v uplynulých dnech proběhlo mnoho testů Řehořových přípravků na mnoha dalších členech posádky, ale doteď nevypil kapitán Dududu ani jeden lok. Tak snad se to podaří už dnes.
„Já nevím, teď budeme muset mluvit asi víc takticky, jemu to do toho chřtánu nenacpeš ani kdyby kolem poletovali všichni svatí.“ Pronáší Jeffry.
„Jak myslíš takticky?“ Ptá se Řehoř.
„Třeba že toho v autě už moc nemáš, tak ať se už konečně napije, jinak nic nezbyde.“
„Já toho mám ještě tuny.“
Dora kroutí nechápavě hlavou.
„To nebyla zrovna taktická odpověď.“
Všichni se smějí.
„Hele, ty jsi tady normálně jako v práci, ale my s Dorou musíme vyřešit úkol, jinak nás kouzelný dědeček s krabem na hlavě nepustí zpátky domů.“ Pokračuje Jeffry.
„Cože?“
„No nic, prostě to do něho nalij za každou cenu, chápeš?“
Naštěstí jsou už u dveří kokpitu, a tak nemusí rozhovor pokračovat. Stráž už Jeffryho s Dorou zná, a tak automaticky otevírá.
Dududu se ohlíží ke dveřím, dnes se očividně extra rozkládá a nevypadá, že má dobrou náladu, v rohu místnosti hučí destilační přístroj a vzduch voní po bylinkách.
„Vzpomínám si, že jsme je svázali, potom jsem se ptal na jejich pocity, tak jsme je rozvázali a potom jsme je zase svázali.“
„Dobrý den kapitáne.“ Pronáší Jeffry.
„Dobrý den.“ Připojuje se Dora.
Všichni si sedají na židle před jeho kancelářským stolem a čekají, jestli je budou svazovat nebo ne. Nic se neděje, a tak Jeffry pokračuje:
„Asi už víte, že přípravky tady od kolegy fungují, tak jsme přišli, že by vám chtěl o nich něco říct a třeba už si je taky konečně dáte. Minimálně nikdo zatím nezemřel.“
Dududu přesouvá svůj unavený pohled k Řehořovi.
„Je několik procedur podle toho v jaké jste situaci nebo co děláte.“ Začíná Řehoř energicky. „Samozřejmě tyhle přípravky se nedají sehnat jinde než u mě, protože já mluvím Česky a jinde se to sehnat jako nedá.“
Všichni hledí mlčky na Řehoře, ten tedy pokračuje:
„První procedura je když vám nevadí alkohol a tou začnete. Odpoledne si dáte do čaje švédský Dr. Theiss, to je tady tahle placatá láhev. Na večer Klosterfrau do horké vody ať se odpaří ethanol a potom se zpijete do němoty Becherovkou.“
Řehoř čeká, že někdo něco řekne a nikdo nic neříká, tak pokračuje:
„Tak bych to dělal několik dní a až ucítíte, že se vám to v hlavě přestalo pohybovat tak můžete přejít na normální režim. To je Francovka do koupele, Klosterfrau na večer a do každého čaje Dr. Theiss.“
Nikdo zase nic neříká, od Jeffryho a Dory jen povzbudivé pohledy, a tak Řehoř pokračuje:
„No a cestovní režim. třeba když budete hledat nějakou babku někde v odlehlé oblasti je, že si připravíte předem akorát horkou Klosterfrau a to normálně stačí, ale pak je nutné se při nejbližší příležitosti zpít do němoty Becherovkou.“
Všichni se smějí.
„Na to si nevzpomínám.“ Reaguje kapitán.
„Tak si dejte a když to bude trvat třeba týden, tak už bude na co vzpomínat.“ Povídá Jeffry.
Řehoř mezitím aktivně pokládá na stůl několik lahviček, včetně lahví do koupele. Jde tentokrát o kompletní arzenál, aby byla jistota, že léčba zabere.
„Stejně mi přijde zvláštní, že to neznáte, většina z těchto přípravků je ze středověku.“ Povídá přitom Řehoř.
Dududu se dívá podezřívavě na placaté láhve na stole.
„Vzpomínám si, že jsme ochutnavačům ani dalším členům posádky nemuseli pumpovat žaludky, ani je pro vysvobození zastřelit nebo stínat hlavy.“
„Bude to v pořádku, uvidíte.“ Reaguje Dora povzbudivě.
Dududu velice neochotně pokyvuje hlavou, potom gestikuluje stráži, aby je odvedla.
–
Jeffry a Dora bez Řehoře sedí v jídelně mezi obvázanými, distinguovanými a dalšími kolemjdoucími.
„Normálně Řehoř si zdrhne a my budeme čekat, jestli nám za jeho přípravky nesetnou hlavy.“ Kroutí hlavou Jeffry.
„Však to vyjde, neboj.“
„No kdyby mu navrhl taky nějaký normální režim než se zpít do němoty, bych pochopil. Ale asi měl strach.“
Oba dál mlčky jedí.
„Minule se mi to zdálo lepší, já jsem měl kouzelný meč, tys měla oštěp, teď máme prd akorát naši inteligenci.“
„Takže prd.“
Oba se smějí.
„Ale zdál se mi v pohodě ten Řehoř, jestli měl stejné problémy jako Dududu, tak to bude v pohodě.“ Povídá Dora.
„No jenom jestli nekecal, teď tu sedíme a čekáme na popravu jen my dva.“
Najednou uprostřed oběda k nim přichází jeden ze strážných.
„Kapitán vás chce vidět.“
Jeffry s Dorou na něj šokovaně hledí, strážce přitom nasazuje vřelý úsměv.
„Úplně se změnil, co jste to s ním udělali?“
„To je starodávná léčba ze středověku, takový mindtwist abychom se z toho všichni málem posrali.“ Reaguje Jeffry.
„Tak pojďte, oběd počká.“
Jeffry s Dorou neochotně vstávají od nedojedených talířů. Kolemjdoucí číšník přitom nasazuje zklamaný výraz.
Když jsou u kapitána, není to ani několik hodin, co si dal první koupel ve Francovce, do toho do sebe ládoval Klosterfrau a Becherovku ve velkém, je vidět jeho nově uvolněný podnapilý výraz, jakoby z něj spadla celá staletí v bolestech.
„Vítám vás, ta vaše léčba je famózní, kde máte Řehoře?“ Ptá se kapitán.
Všichni na něj zaraženě hledí.
„Eh, a kde je to vzpomínám si nebo teď už mluvíte normálně?“ Ptá se Dora.
Všichni se smějí.
„Ahh, tohle jsem potřeboval, vím, že jsem teprve začal, ale vygooglil jsem si zatím všechno o těchto přípravcích a není pravda, že se dají sehnat jenom v Česku.“ Pokračuje Dududu.
„No, to bude mít Řehoř radost.“ Reaguje Jeffry.
„Přátelé, buďte mými hosty na plavbě do Evropy, abychom naplnili žaludky celé posádky a celé podpalubí všemi těmito zvláštními placatými lahvemi.“
„Tak jo.“ Povídá Dora.
Jeffry hledí zkoumavě na kapitána.
„Ehm, ale Řehoř říkal, že se vám musí něco ještě pohnout v hlavě. Jako já nejsem expert, takže si myslím, že by měl plout s námi a nakupovat nejdříve přes něj, dobře?“
„Domluveno, přátelé.“
Jeffry s Dorou tedy šokovaně odchází.