Jeffry s Dorou sledují z protějšího kopečka Zalela ostřížím zrakem. Jenom tak vtrhnout do tábora by nebylo moudré, nevědí o něm, ani o místních lidech vlastně vůbec nic. A kdoví, jak by si takovou nečekanou návštěvu vyložil, když Zalel kempuj mimo město nejspíš právě kvůli nim.
„Řeknu ti, to je sebeobětování.“ Pronáší Jeffry. „Místo aby zamkl a nepřijímal návštěvy, vypaří se do divočiny.“
„Určitě to nebylo kvůli nám.“ Reaguje Dora.
„A kvůli čemu?“
Dora hledí na povznesenou náladu celé Zalelovy rodiny.
„Podívej, jak si užívají. Hned bych s nimi měnila.“
Jeffrymu dochází, že má Dora na mysli její problémy v rodině. A tak dál pozoruje mlčky. Po chvíli si dává Zalel přes rameno luk, šípy, za pas nasazuje velkou mačetu a mává ostatním na rozloučenou.
„Jde pro oběd, přišla naše chvíle.“ Povídá Jeffry.
Oba se tedy zvedají ze země, sbíhají neslyšně do údolí. To se kříží se Zalelovou cestou směrem k mělkému jezeru, kde se různá zvířata jenom hemží. U lesnaté cesty je skála s menší jeskyní, ze které se někdo poměrně nedávno vystěhoval, a kde už Jeffry s Dorou na Zalela číhají až půjde okolo.
Jeffry drží v rukou smotaný provaz, Dora poskládaný šátek, oba připravení použít co je třeba, jen aby Zalela odchytili a konečně vyslechli. Zatímco se z dálky ozývá praskot větví a ve výšce se vítr opírá do korun stromů, mají oba nastražené smysly a čekají až uvidí nebo zaslechnou i Zalela. Najednou jakoby utlo, vítr se zastavuje, ruchy lesa se odmlčují, až je úplné ticho.
Jeffry naznačuje Doře, aby mlčela. Poté vykukuje za stěnu jeskyně, jenže v ten moment upadá do bezvědomí. Když Dora vidí jak Jeffryho bezvládné tělo leží na zemi, netuší, jestli zůstat stát anebo utéct.
„Ťuk.“ Ozývá se zezadu.
A než se stačí otočit, dostává do hlavy těžkým kamenem a upadá do bezvědomí.
Jeffryho probouzí skřípavý zvuk taseru, je svázaný ke stromu, s pusou zavázanou šátkem. Dora leží volně na zemi vedle něj. Naproti sedí na kameni Zalel a probírá se věcmi, které jim vybral z kapes. Nejvíce ho zajímá právě taser.
„Zvláštní blesk do kapsy. Ten si nechám, jestli ti to nevadí.“ Povídá Zalel.
„Hmm hmhmm.“ Mumlá Jeffry.
Zalel se dál věnuje obsahu jejich kapes. Trochu zklamaně zjišťuje, že v divně páchnoucích váčcích s kyanidem nejsou ani peníze, ani koření. Proto je odhazuje do okolo protékajícího potoka. Jeffry obrací otráveně oči. Nejenže má Zalel jejich kapesní blesky, teď navíc otrávil vodu v celém údolí.
„Hmmh hmhmmhh!“
„Copak, potřeboval si to? Počkej až se probere ta tvoje divoška, ale.. vypadá to, že už je vzhůru. Omlouvám se za tu ránu, ale řekneš mi co tu vy dva děláte?“
Dora si chvíli mne obličej.
„Pusť nás, nepřišli jsme ti ublížit. Jenom se zeptat jak to děláš s těmi ptáky.“
Zalel na zmatenou Doru mlčky hledí.
„Hmhmhh!“ Přidává se Jeffry.
„Rozvážu mu pusu.“ Pokračuje Dora.
Zalel krčí rameny, přitom je ve střehu. Se dvěma blesky a velkými noži za pasem, si ale nepřipadá bezbranně.
„Ty nože nám vrátíš, to je limitovaná edice John Rambo, první krev.“ Pronáší Jeffry sarkasticky.
Zalel nasazuje posměšný výraz. Cizinci nemají očividně ani potuchy o tom, jak to ve zdejší divočině chodí.
„Mě jenom zajímá kdy se vás dvou konečně zbavím. A to buď po dobrém, anebo po zlém. Upřímně je mi úplně jedno kterou variantu si zvolíte.“
„Tak nám řekni to tajemství, jak to děláš a my půjdeme.“ Přidává se Dora.
„To vás vážně zajímá jenom tohle?“ Ptá se Zalel nechápavě.
Jeffry s Dorou nasazují co nejnevinnější výrazy.
„Zajímá to kouzelného dědečka s velkým krabem na hlavě. Až nám všechno řekneš, určitě nás pošle zpátky a od nás budeš mít pokoj.“
„A kdo je to ten kouzelný dědeček?“ Ptá se Zalel.
„To kdybychom věděli.“ Reaguje Dora.
Jeffry kroutí hlavou.
„Není tam fyzicky, protože se ho nemůžu dotknout, ale vidím ho. Sedí u mě v kuchyni, na stole má talíř s nudlemi, v ruce čínské hůlky a těmi se v nich vrtá. Nejí je, jenom se v nich vrtá.“
„Co je to za blbost? Dělej si ze mě legraci ještě chvíli a uděláme to po zlém.“ Reaguje Zalel.
„Žádná blbost, tak k čemu potřebuješ vědět kdo to je?“
Chvíli se tedy dohadují. Narozdíl od ostatních, je Zalel nedůvěřivý až paranoidní. A taková přirozená okolnost, jako zvědavost kouzelného dědečka s velkým krabem na hlavě, se mu vůbec nezdá.
„Dobře, dobře, hlavně když se vás dvou konečně zbavím.“ Povídá Zalel nakonec. „Existují čtyři základní elementy. Země, vzduch, voda a oheň.“
„No a ještě celý zbytek periodické tabulky prvků.“ Šeptá Jeffry Doře.
Oba se smějí.
„Posloucháte mě? Já to nebudu opakovat.“ Reaguje Zalel naštvaně.
Jeffry s Dorou tedy raději mlčí.
„A pátý element je iluze. Nebo spíš energie. Iluze je totiž životní energie a tento pátý element ovládnete, když vyslovíte nahlas: Nejsem nic, když mám vstát, vstanu mechanicky. Nejsem nikdo, když mluvím, mluvím s předstíraným zájmem. Zájmy nemám žádné, když něco dělám, dělám to se záminkou. Na nikom mi nezáleží, sympatii projevím jen kvůli spolupráci. Nikdy se necítím špatně a nikdy se necítím dobře.“
Do korun stromů se přitom opírá vítr a z dálky se ozývá cvrlikot ptáků. Jeffry se zmateně rozhlíží okolo.
„Můžeš nám to ještě napsat?“
„Funguje to.“ Přidává se Dora.
„Funguje a bude fungovat až tomu budete i věřit.“ Reaguje Zalel co nejpřesvědčivěji.
Poté vytahuje z boční kapsy kousek ušmudlaného papíru a krátkou, už mnohokrát zbroušenou tužku, aby své zaklínadlo zapsal. Poté s očividným přemáháním podává papír Doře.
„Děkujeme.“
„Ukaž, napsal to celé?“ Ptá se Jeffry.
Na papíře je celý text plný paradoxů.
„Zkus to přečíst.“ Povídá Doře.
„Nejsem nic, když mám vstát, vstanu mechanicky. Nejsem nikdo, když mluvím, mluvím s předstíraným zájmem. Zájmy nemám žádné, když něco dělám, dělám to se záminkou. Na nikom mi nezáleží, sympatii projevím jen kvůli spolupráci. Nikdy se necítím špatně a nikdy se necítím dobře.“
Oba hledí vzhůru do korun stromů. Žádná změna, v dálce žádné ptačí kvílení.
„Ještě budete muset trénovat. Kdyby něco, tak mě nehledejte.“ Reaguje Zalel a odchází.