Na montážích je blázinec. Některé holky jsou v doma v karanténě, protože jsou členové rodiny nakažení virovou pandemií. Tak máme před vánocemi víc práce každý den.
Ráno to začíná. Nejdřív umýt v jiné hale wc pány a dámy, doplnit mýdlo, vynést smetí. V jídelně jsou záchody tři a další v druhé hale, plus wc dámy. Mám na to 3 hodiny, takže rychlovka, žádné sraní s tím. Potom jdu na tři hodiny na svoje stanoviště utírat stoly v jídelně. Potom montáže.
A po montážích zase wc na halách 4. Jsem unavená, a abych se trochu posilnila, dávám si čokoládu. Není nic lepšího, než si při takové fušce osladit život.
Pomáhají nám přitom i Češky. Ty to vydrží tři týdny, ale potom jsou už unavené stejně jako my. Je to od nich hezké. I když si říkám, že by měli nabrat víc Ukrajinek, když je teď víc práce.
Máme nemocnou i naši vedoucí, tak je tu místo ní její šéfka. Ta nám ale přidává ještě víc práce a je nelítostná.
Dnes jsem začala v 6 ráno a končím až v 8 večer. Tak to jde celý měsíc, i když už už slibují, že má přijít nová holka a má se to zvolnit. Zatím nedorazila.
Nechápu, co je to za práci, při které se vůbec nic nestíhá. Já nemám ve zvyku všechno jen tak odfláknout. A teď musím navíc ještě neustále přemýšlet co bude asi tak vypadat jako odfláknuté a co už ne.
Já myslím, že jsem nastoupila jako uklízečka a ne jako členka hodnotící komise. Ještěže se blíží vánoce. S holkami se ve volném čase snažíme průběžně péct pirožky a trochu cukroví.
Stíháme pirožky, cukroví seženeme od kolegyně, která toho napekla víc. Vezmeme 3 kila a máme o starost méně. A už se nám ten neustálý spěch přenáší i do volného času.
Teodor mi poslal fotku uklízeček v hotelu, jak jen postávají a hrají si s mobilem. Musím někde zjistit, jestli naše agentura neuklízí i hotely, to by byla pohodová práce. I když zrovna tady v Česku moc velkých hotelů asi nebude.
První týden v sobotu máme dlouho plánovaný vánoční večírek. Moc se těším, že si konečně oddychnu a užiju si vánoční pohody. Navíc jsem slíbila Marcelovi, že budu hrát v jeho hře Mrazík Nastěnku. Naše zkoušky jsou bezva
a vždy si užijeme legraci.
I další zkoušky jsou výborné a je sranda. Holky vytvořily kostým a kulisy z kartonu a látek. Kostýmy vypadají skvěle, srandovně a texty už umíme skoro nazpaměť.
Den před prvním večírkem už chlapi vaří od rána první várku borště, připravují zeleninové saláty a pečou plný pekáč šašlíku.
Vypadá to, že s tímhle vánočním večírkem zaplácnu snad celou druhou autobiografickou knihu. To je schválně, protože podobných radovánek si během práce jako uklízečka moc neužiju, a tak na to moc ráda vzpomínám.
Když jsme vyrůstali, byly podobné události v době svátků úplně normální. Ale doba se změnila, každý má dnes mobil, auto a v obýváku velkou televizi, takže už to asi nedává smysl.
Já určitě nejsem z těch, kdo je proti pokroku. I moje děti už mají mobily, to je přece samozřejmé. Jen bych byla ráda, kdyby neměl tenhle pokrok na lidi vliv až takový.
–
Ráno ještě musíme do práce. Tedy ti, kteří mají směnu, já přes víkend naštěstí nepracuju. Ostatní připravit stoly, jídlo a hlavně divadelní scénu a kostýmy.
Ráno jde Marcel zkontrolovat místnost s kulisami a vidí totální bordel. Pár kulis zlomených, poblitých, na zemi dámské prádlo a použité kondomy.
Vychází tedy ven a řve:
„Které hovada to provedly až vás dva najdu tak vás roztrhnu !!!“
Z pokojů vykukují lidi a hledí co se to děje. Když však vidí tu spoušť, nadávají taky. Někteří se pouštějí sami do úklidu a oprav na kulisách, kostýmy jsou poblité.
Házím je do koše na prádlo a jdu je vyprat a vysušit fénem, aby bylo v čem hrát. Petrov přináší nové kartony a jde dělat nové kulisy, některé jsou doslova nepoužitelné a dost zavání.
Nadávky jde slyšet odevšad. Podle lahví tu byl někdo hodně ožralý a ani si to nemůže pamatovat. Jenže já si všímám, dva z našich pomocníků jsou až moc ochotní a mají pořádnou opici.
Marcel si bere chlapce bokem.
„Ty Polkove, nevíš o tom kdo by to mohl být?“
„Nevím, fakt netuším..“
A podává mu prádýlko, Polkov přitom rudne.
„No víš jak to je vodka a ona tak krásně voněla a ty šaty, ani ty bys to nevydržel.“
„Polkove neser mně !! Dáš to všechno do pořádku a nechám si to pro sebe. Jasný!“
„Jasný !!“
Hovado, takhle nám málem zkazit celou akci. Ale tak už to chodí, na něco se těšíte a těšíte a potom přijde pohroma. Když jsem to zjistila já, měla jsem chuť dát mu jednu do zubů, pořádnou ránu pěstí, aby se vzpamatoval.
Odpoledne se vracím na ubytovnu a divím se. Kulisy jsou jako nové a připravené ke hře. Kostýmy jsem vyprala, jsou hezky voňavé. V 17:00 hodin je začátek divadla.
Sraz herců je o hodinu dřív. Herci jsou tu všichni, sláva. Převlékáme se do kostýmů a všichni vypadají úžasně.
Lidi se zatím trousí po chodbě, vychutnávají borště, popíjejí alkohol a všude je smích a radost. Marcel nám přináší pár panáku na povzbuzení. Dáme si, jedna neuškodí. Představení začíná.