Automobilka, ve které Alten pracuje nevyrábí všechno, na místě se vyrábí jen malá část elektroniky a dál už jenom plechy. Na ostatní komponenty se vyhlašují výběrová řízení, kdy se vyberou tři továrny z celého světa, které budou dodávat volanty, sedačky, dotykové displeje atp.
To pro takový inženýrský tým v podstatě znamená spousty meetingů přes Teamsy, které se konají pravidelně a s každým dodavatelem, aby si všichni trackovali v jaké jsou fázi, jak probíhá testování, shánění výsledků z laboratoří atp.
Alten je tedy představen týmu GH-15 a to, co v následujících dnech probíhá je kliknutí na „accept“ pokaždé, když mu přijde pozvánka na meeting až má najednou kalendář plný a vypadá to, že si mezi meetingy nezajde ani na záchod, natož na oběd nebo cigáro.
Hned ráno se koná každodenní meeting s dodavatelem předních světel, který nechal poslat prototypy k testování do Číny. Na otázku proč je poslali rovnou tam odpověděl jejich inženýr, že Čínská laboratoř vyhrála jejich výběrové řízení.
Altenovi v ten moment dochází proč všichni jeho kolegové chodí po chodbách tak trochu s nosem nahoru. Akorát jemu připadá, že když si dnes vyslechl mladou Yang Yang jak se snaží vysvětlit jednomu profíkovi z Polska, že jsou jejich lampy v podstatě na hovno a musí se předělat, tak on po chodbě s nosem nahoru asi chodit nebude.
Hned po tomto meetingu volá Altenovi ten polský inženýr a vysvětluje, že nemá smysl testovat interference z přední části světlometů, protože pět centimetrů před jedoucím vozidlem nikdo z mobilního telefonu volat určitě nebude.
„Jenomže tento test máte v testovacím plánu. Tak když je to nesmysl, proč ho tam máte?“ Ptá se Alten.
Mezitím mu v pravo dole u hodin Windows vyskakuje okno, že byl zahájen další meeting.
„My jsme se řídili podle vaší specifikace. Nemůžete nám k tomu schválit výjimku?“
„No já mám další meeting. Víte co, zkuste nejdřív provést tu změnu s přidáním kondenzátoru do layoutu, projeďte to ve vaší laboratoři a když bude všechno ok, tak jste přesně podle naší specifikace.“
„Ale já vám říkám, že je to nesmysl! Udělat změnu a vyrobit nový prototyp, který potom pošleme do Číny bude trvat měsíc!“
Alten unaveně vydechuje.
„A proč jste netestovali interference v rámci preDV?“
„Protože naši laboratoř máme plnou!“
Alten kroutí hlavou a otevírá excelovou tabulku s timingy.
„Timing máme dobrý. Oproti jiným dodavatelům jste v předstihu, tak to udělejte pořádně, pošlete znovu do Číny, máte na to měsíc.“
Následuje další naléhání. Když je po všem, vidí Alten, jak na něho všichni z kanceláře hledí.
„Však co, přísnost musí být.“ Pronáší Alten.
„Tak je to správně, jen tak na ně.“ Volá na něho zezadu Wulfa.
Všichni se smějí.
Alten má na dalším meetingu deset minut zpoždění, ale naštěstí jde o meeting od projektového manažera, který si jenom dělá kolečko a ptá se každého, jestli je zařízeno to nebo ono a jestli jsou nějaké komplikace.
A tak Alten odkládá sluchátka a jde na záchod.
–
Prvních pár týdnů jsou meetingy docela zábavné. Je to něco nového a Alten si přitom připadá jako nějaký telefonista z letištní ranveje. Jenže když už to vypadá, že na některé z meetingů chodit nemusí, přichází mu další, důležitější meetingy ve stejném čase.
Takže v jeho kalendáři jsou například v pondělí ráno hned tři meetingy ve stejném čase, odpoledne je volnější, tam jsou už jen po dvou ve stejném čase. Odpoledne si tak může aspoň hodit mincí kam se připojí, ale žádné volno z toho nekouká.
I když to tak jeho kolegové nedělají a sedí se sluchátkama na uších poctivě většinu část dne, rozhoduje se Alten, že se bude co nejméně angažovat a řešit jen to nejnutnější. Hlídat timing, popohánět lidi z ostatních továren, aby zrychlovali, usnadňovat jim to a na každém meetingu pokud možno nemluvit, aby bylo jedno, jestli tam je nebo není.
V jeho kanceláři je každý superhvězda. Vykládají a vykládají, jakoby se nemohli nabažit pozornosti. Ale Alten si gratuluje pokaždé, kdy nemusel nijak zasahovat, poté pošle hromadný email co komu chybí a dokdy to má být hotové a je to, jde se na oběd.
Následuje meeting celého týmu elektroniků v zasedací místnosti o tři patra výš. Wulfa si tuto místnost na teamové meetingy zabookoval, protože se jeho tým rozrostl o jednoho člověka, o Altena. To, že je zasedací místnost určená pro ředitele a top management, a jsou v ní kožené sedačky s tím samozřejmě nemá nic společného.
Hned jak všichni usedli do kožených sedaček, jakoby pookřáli. Nervozita ze zpožděných dodávek je ta tam. Venku za okny je jasná obloha, dneska je krásně.
„A co jste měli na oběd?“
„Tedy ta naše kantýna je za trest, jakoby nemohli ty obědy vařit trochu na úrovni, v polévce je rýže ze včerejšího oběda, urologický čaj, protože se jim pokazil dávkovač limonád.“
Všichni se smějí.
„Já říkám pořád, že to jde z kopce i s celou fabrikou.“ Reaguje Wulfa.
Alten se raději jen usmívá, protože jemu oběd chutnal.
„Ale vybral si dobrou zasedačku, tady na téhle židli si zadek pěkně odpočine.“ Povídá Alten nakonec.
„Však jo a až budu mít meeting s globálním manažerem, řeknu mu, ať udělá něco i s naší kanceláří. Ideálně se přestěhujeme tady do horního patra.“
Všichni zuřivě souhlasí.
Nakonec je většina času pro teamový meeting věnovaná nové zasedací místnosti a eventuelně možnosti přestěhování a co všechno by v nových kancelářích mělo být. Vlastní práce se odkládá na příští týden.