Další týden začíná stejně, jedna česká uklízečka zase není v práci, má průjem a bolí jí hlava. Kdyby nás bolela hlava a měli průjem, musíme to vydržet a makat.
První večírek se tedy vyvedl dobře. Na pokoji 33 měly některé holky bordel noc, šukalo se tam od večera do rána. Kdo chtěl, zašukal si a zaplatil. Za číslo 500, někteří měli slevu množstevní. Dvě holky měly i 15 až 20 chlapů.
Samozřejmě se vší diskrétností, většina jich je ženatých a mají děti. Ty by jim neopustily jsou to jejich potomci. Manželky taky mají občas své románky a někdy dlouhodobé, i na několik let.
Já sama jsem už otrlá, ale aby se na mě za večer vystřídalo 15 chlapů, to bych asi nedala. Připadala bych si jako kus masa a navíc je nejhorší, když chlap smrdí. To je taková soulož potom doslova utrpení.
I když nechybělo málo a musela bych dělat i tohle. U nás v Pisotském co si sami nevypěstujete, to si na talíř nedáte. A tak ty holky docela chápu, ale mě osobně přijde cena za to, co musí podstupovat, docela vysoká.
–
Ráno v práci začíná klasicky. Toalety, jídelna a chodníky. Dále montáže a používané prostory sklady a šatny, ty jsou navíc. Všechny jsme z práce navíc doslova nadšené (ironie).
V šatnách je bordel a úklidová místnost doslova chaos. Zase někdo ukradl ubrousky a wc papír.. přesčasy dělají i Češky, každý den 2 hodiny navíc, ale nadávají a jsou nevrlé.
Nejsou zvyklé na dlouhé šichty a únavu jako my. Týden utíká pomalu, pár chlapů z party si stěžuje na nepříjemné svědění v rozkroku, asi něco chytli. To chci vidět co budou říkat ty frajerky, fůj.
Další den kupují šampóny na parazity a velká čistka je i na pokoji. Vystříkat prádlo, matrace. Někteří z nich mají kapavku, tu si budou léčit doma ale u manželek musí s pravdou ven, bude to divoké.
Holky nakonec říkají, že to dělaly v rukavicích a dost se diví. To je někdy odměna za lásku na jednu noc.
Spi jen s čistotnou ženskou a ne s kurvou špinavou a budeš v pohodě. Zítra nás čeká další večírek, a tak doufám, že se z těchhle problémů většina lidí poučí.
Kluci budou přes noc vařit boršč a maso. My holky od rána saláty a přílohy. Chlast koupí Marcel, zamkne ho a vytáhne se až k večeru. Herci mají zákaz pít alkohol. Chce to dohrát celé, protože potom odjíždí.
Jsou to vzácné chvíle, všichni jsou o vánocích pohromadě a já jsem z toho celá naměkko. Já si zvykám na lidi rychle a i když se mezi sebou neznáme dlouho, začínám je vnímat, jakoby jsme tu společně patřili odjakživa.
Další den ráno Marcel s kontroluje kulisy, jsou v pořádku, sláva. Kluci navařili a trochu to připálili, tak tam dali trochu piva. Ale jídlo je výborné.
Připravili jsme saláty a jdeme se sprchnout a některé z nás rovnou na jeviště hrát divadlo. Dnes je nás víc, asi se rozneslo jaké orgie z toho nakonec byly, ale já přitom doufám, že se to až tak nezvrhne. I když dvě princezny z onoho pokoje 33 jsou už očividně nažhavené, a tak jsem zvědavá jak to dopadne.
Jinak všechny holky si chtějí zazpívat a užít legraci. Divadlo začne v 15:00, a tak jsme s holkama v pokoji a převlékáme se do kostýmu. Čteme scénář k páté scéně, potom zahrajeme scény 6 a 7.
Marcel přináší k občerstveni kávu, limonádu a slibuje, že po ukončení už můžeme pít. Chce to dohrát chápeme ho. Kulisy jsou připraveny, tak jdeme na to.
Ostatní zatím pijou a dávají si jídlo a mají tam veselo. Dnes má každý dobrou náladu. Akorát většina chlapů dnes vynechá užívaní na pokoji 33 z důvodu jasných všem, na což princezny reagují koketně, špulí rty a při každé větě zlehka vzdychají.
No ti, co to risknou však budou litovat později. Ale nikdo z nás jim bránit nebude, každý má svojí hlavu a občanky mají taky, tak co.
Opona se zvedá začínáme…. Při téhle scéně se celá chodba řeže smíchy. Mě to po těch orgiích přijde taky dost vtipné, ale jako Nastěnka se snažím držet kamennou tvář. Tady je scéna 5:
Nástěnka: „Proč kukáš, proč kukáš žežuličko, jak mam žít dlouhý však, nedobíčko. Ty nevíš co je to život celičký, žít sama jen sama bez matičky.“
Ivan stojí a pozoruje Nastěnku.
Ivan: „Dobrý den děvče. Dobrý den krasavice. Neboj se mně moje milá. Podívej se na mně děvče. Tak se na mně podívej. Nu nelíbím se ti?“
Nastěnka se dívá jeho směrem.
Nastěnka: „Nemám čas se dívat a povídat si. Musím pracovat.“
Ivan: „A co máš tak důležitého na práci?“
Nastěnka: „Zalévám suchý pařez.“
Ivan: „A to ho budeš dlouho zalévat?“
Nastěnka: „Tak dlouho až na něm vykvetou květy.“
Ivan: „Květy?“
Nastěnka: „Macecha mi to nakázala.“
Ivan: „Ty musíš mít náramně zlou macechu.“
Nastěnka: „Ale ne, mám takovou jaké bývají macechy.“
Ivan: „A jak ti říkají?“
Nastěnka: „Jmenuji se Nasťa.“
Ivan: „Nasťa.“
Nastěnka: „Ale říkají mi různě. Tatínek mi říká Nastěnko. Sestra mi říká Nasťo a macecha mi říká čarodějnice, ty zmije jedovatá.“
Tady jsem to už nevydržela a vyprskla smíchy, v tu chvíli se začali řehtat jako blázni úplně všichni. Takže asi o pět minut později:
Ivan: „Nastěnko moje milá, vem si mně za muže.“
Nastěnka: „Zhurta to bereš.“
Ještě teď, když jsem si na tu legraci vzpomněla, málem jsem se počůrala smíchy. Sakra, to už je kapitola 6, já se vám omlouvám, ale pokračování mé autobiografické knihy bude asi vážně hlavně o tomto večírku. Nu co už.