Jose s Jasmine sedí v autobusu na cestě zpátky domů. Crosby se nenechal odbýt, poté co se vzpamatoval a trochu vystřízlivěl, je chtěl vyprovodit na zastávku za každou cenu.
Samozřejmě by si raději zavolali taxíka, ale Crosby je přece jenom z trochu jiné společenské vrstvy, tak se před ním snaží moc nepředvádět.
Jose sleduje ubíhající krajinu, do okna autobusu naráží zevnitř vosa a on čeká se srolovaným letákem v ruce až na něj vosa zaútočí.
„Aspoň, že už to máme za sebou.“
Jasmine nereaguje. Je zklamaná, protože z nějakého důvodu, o kterém sama neví, ji to všechno přijde líto.
„Jsem si říkal, že když už nás ušetřil od spaní venku, tak bychom mu mohli pomoct.“ Pokračuje Jose. „Ale nechci mu přitom dávat najevo, že ji od nás potřebuje, že rozumím tomu co dělá nebo že jsme něco víc.“
Jasmine chvíli přemýšlí.
„Souhlasím.“
„Takže umývání záchodů asi nepřipadá v úvahu.“
Oba se smějí.
„My ale děláme taky jen podřadné práce.“ Poznamenává Jasmine.
„To je fakt, poplácávat se po zádech s řidiči zásilkových služeb a s údržbáři v paláci… mezi tím a takovým umýváním záchodů asi nebude moc velký rozdíl.“
Oba chvíli přemýšlí.
„Určitě v tom rozdíl je, schválně si doma dneska zkusíš umýt záchod.“ Povídá Jasmine.
„Stejně se Crosby nemá špatně.“ Mění Jose raději téma. „Je na čerstvém vzduchu, nemá žádné povinnosti, jede po něm bohatá rozmazlená holka.“
„Nech toho.“
„Vždyť je to pravda. Já být na jeho místě, tak bych tě sbalil právě abych nemusel už nikdy pracovat.“
Jasmine kroutí nechápavě hlavou.
Vosa v autobuse se mezitím nebezpečně přibližuje, a tak ji oba s napětím pozorují. Naštěstí nastoupilo několik lidí a ona měla šanci vyletět ven.
„Ale něco ze slušnosti mu nabídnout musíme.“ Pokračuje Jose.
Vybavuje se mu přitom hořící auto a jak se stěhují zpátky domů.
„Už to mám!“
„A co?“ Ptá se Jasmine.
„Bude dělat ochranku objektu a vyprovázet návštěvy. Vem si, kdyby se tenkrát pověsil na Roberta, určitě by se nic nestalo.“
Oba chvíli přemýšlí.
„Mě se to nelíbí.“ Kroutí hlavou Jasmine.
„Proč ne? Zaměstnání klidné, prát se určitě umí.“
„A zdravit se s ním u vchodových dveří každý den jako s nějakým blbečkem.“ Nesouhlasí Jasmine.
„Ty jsi věčně nespokojená.“
Zbytek cesty rozhovor na toto téma už nepokračuje. Oba vědí dobře, že by si to měli nechat projít hlavou anebo Crosbymu raději nic nenabízet.
Done Ganéz právě sedí za svým velkým kancelářským stolem ve velké prosklené kanceláři a s rukama založenýma za krkem nasává znovu a znovu tu atmosféru.
Konečně je zase zpátky, to úmorné nekonečné sbíjení prken hřebíky v něm probouzelo dost nepříjemné pocity. Kdyby neměl manželku, syna a dceru, asi by to na stará kolena už nevydržel.
Jenže život pro něj nekončí, plyne mu z toho ponaučení, že život nikdy nekončí, když člověk sám nechce a to v jakémkoliv věku. Už je zase na koni!
Jako na zavolanou přichází do kanceláře Jose.
„Áh, už jsme se tady pěkně uvelebili koukám.“
„Ten smích tě brzy přejde, chlapče.“ Reaguje Done ironicky.
Joseho smích v ten moment přešel. Vždycky když jeho otec začne mluvit podobným tónem, není a nebude ke smíchu vůbec žádný důvod.
„Posaď se, dáš si něco k pití?“ Pokračuje Done.
Jose si sedá, snaží se přitom tvářit co nejdůstojněji.
„Mám trochu naspěch, Done. Co potřebuješ?“
„Víš s vaší mámou jsme včera večer dlouho probírali co vlastně s vámi. Jasmine se nám povedla, ty jsi se taky vyvedl, ale když náhodou přijdu o svůj dům a o svůj podnik, co se s vámi stane?“
Jose hledí strnule před sebe, v jeho obličeji se nehýbe jediný sval.
„Já čekám co mi odpovíš. Co třeba s tebou, co se stane, když já nevím, se třeba rozhodnu vyhodit tě na ulici a nedám ti ani korunu, chlapče.“
„Asi to bude zezačátku celkem problém.“
„To si piš, že bude.“ Souhlasí Done.
Oba na sebe hledí. Jose cítí, jak se mu pod nohama znovu hroutí celý svět.
„Jako doufám, že je tohle úvodní proslov k nějakému nápadu.“ Zkouší novou taktiku Jose.
„Myslíš, že bych tě vyhodil z domu jen tak pro zábavu?“ Usmívá se Done.
Jose kroutí nechápavě hlavou.
„Mám z tebe radost, ale k věci. Kousek za městem jsou velké pozemky, které se nám podařilo pořídit dost levně. Vlastně zadarmo, šlo o chytrý právnický tah, vlastnil je Robert a teď je máme my.“
Done se zvedá a jde k minibaru, aby si před pokračováním nalil něco k pití.
„Na místě jsou i nemovitosti. Nastěhujete se s Jasmine do nich a založíte si vlastní podnikání. S mámou jsme se shodli, že je nám vlastně jedno jaké.“
„Naše vlastní podnikání.“
„Nemáš radost?“
Jose není jistý, jak odpovědět.
„Podle toho jak si začal se vsadím, že jsou ty „nemovitosti“ spíš dřevěné boudy a ty „pozemky“ zase rozorané pole.“
Done se snaží nevyprsknout smíchy.
„Ale jsou zadarmo, chlapče a takový pozemek dneska. Domluvíš se s nějakým investorem, tam bude obchůdek, tam zase parkoviště a malá ubytovna a hned jsou z vás milionáři.“
Oba na sebe chvíli hledí. Je jim oběma jasné o co tomu druhému jde. Josemu se nechce dřít s novým projektem a bydlet mimo centrum města, Done zase potřebuje, aby měla rodina do budoucna něco v záloze.
S rozporuplnými pocity si nakonec podávají ruce. Na Joseho čeká další veselé dobrodružství, myslí si Done ironicky.