Po několika týdnech bez služeb robota T1 to v obytném domě v Jabloňových sadech už začíná vypadat příšerně. Na podlahách jsou závěje nečistot, kuchyň vedle jídelny je přeplněná špinavým nádobím, ve kterém už kvetou plísně a koupelny nebo záchody, o těch raději pomlčet.
Jose s Jasmine by na toto přechodné období najmout nějakou uklízečku určitě mohli, jenže zatím to vypadalo, že T1 začne uklízet každým dnem, ale dosud nezačal. T1 zastával celou řadu domácích prací, včetně praní, žehlení a co bylo nejdůležitější, byl taky perfektní kuchař. Jenže co s rozbitým robotem.
Všichni právě přicházejí do jídelny, za chvíli dorazí pizza.
„Tak teď, když jsme tu všichni.“ Povídá Jose. „Kdo se přizná, kdo neumí používat záchodovou štětku?“
Všichni na něj překvapeně hledí.
„Přece když spláchnu a nechám po sobě hnědý flek, tak použiju štětku.“
Všichni se smějí.
„A kde se to stalo?“ Ptá se Jasmine.
„Kde, no tady dole na společném záchodě.“ Reaguje Jose. „Už mě ta ruka přestává bolet, zítra uděláme úklid společných prostor.“
„Minimálně.“ Přidává se Emanuela. „Byli jste v kuchyni? Pěkně to v ní smrdí.“
„A proč jste s Josem neumyli nádobí, když jste včera vařili vy?“ Ptá se Jasmine.
„Jo? A kdo vařil předtím?“
Crosby s Marií Jose vyhrocenou diskuzi jenom udiveně sledují.
„Holky, holky, přece jsme dospělí. Tak já si vezmu na starosti kuchyň a vy uděláte ten zbytek.“ Povídá Crosby.
Jasmine dává ruce v bok.
„A my, abychom umývaly posrané hajzly, tos uhod!“
„Vždyť jsem to tou štětkou nakonec umyl.“ Reaguje Jose.
„A co budeš dělat ty?“ Ptá se Jasmine.
„Já nemůžu dělat nic, když mě bolí ruka.“
Všichni se smějí.
„Ale navrhnout úklid společných prostor můžeš, to je zajímavé.“
Jose pohybuje zápěstím ze strany na stranu.
„Už je to lepší, já myslím, že zítra, maximálně pozítří uklidíme všichni, potom si uvaříme, já uvařím.“
Emanuela se šklebí.
„Raději ať uvaří Crosby, zase se moc nepřeceňuj.“
„No vždyť proč ne.“ Pokračuje Jose. „Všichni společně uklidíme, Crosby uvaří, umyje po sobě nádobí a hotovo.“
Všichni se smějí.
–
O dva dny později je Jose s Crosbym v dílně, na stole leží T1, kterému downgradují základní desku na původní verzi, aby byl schopen práce i se zapnutým šifrováním dat. Crosby zrovna odizoloval a označil poslední datový kabel, aby vyměnil konektory, Jose jej vytahuje ze sáčku a podává Crosbymu.
„Když si porovnáš ty nákresy, vidím tady jenom jednu změnu, GND je na dvou pinech 1 a 41.“ Povídá Jose.
„Ne, podívej, ještě se musí přehodit 32 za 22. Podej mi ty kovové násadky.“
Jose si nasypává na dlaň malé kovové plíšky, druhou rukou přitom podává Crosbymu soustředěně první kablík.
„Jak se mu nechce, hajzlíkovi.“
„První a rovnou ho píchnu do GND.“
V ten moment se oba otáčí, ve dveřích dílny stojí Jasmine, Emanuela a Maria José.
„Neříkali jste, že dnes pomáháte s úklidem?“
„Zrovna zapojujeme základní desku, to nemůžete počkat?“ Ptá se Jose.
„Už jsme čekaly dost dlouho, Jose. V domě to smrdí, všude jenom bordel.“ Reaguje Emanuela.
„V CELÉM DOMĚ JENOM BORDEL!“ Přidává se Maria José.
Jose s Crosbym na sebe hledí a čekají, jestli ten druhý něco neřekne.
„Tak to nejdřív uklidíme.“ Povídá Crosby.
„Jo, ale taky stačilo zapojit všechny konektory a udělal to T1.“
Crosby odkládá kabeláž na stranu.
„Pojď, Jose.“
„No dobře, ale zapojit robota mi připadalo jednodušší.“
Je právě 10 hodin dopoledne. Přestože jsou všichni vzájemnou konfrontací motivovaní, práce se zezačátku nijak neposouvá. Jose s Jasmine takových hluchých míst bez uklízečky ve svém životě moc nezažili, Emanuela nechávala dělat většinu domácích prací svého bývalého partnera a Crosby? No, ten si jako bezdomovec na čistotu zrovna nepotrpěl a potom se jako lusknutím prstu ocitl v hebkém náručí Jabloňových sadů, kde se na stolech objevují talíře s dobrým jídlem, pitím, postele i gauče jsou zde měkké, vždy čistě upravené, voňavé..
Když si tedy všichni uvědomili, že dům nemá jenom podlahy, ale i stoly, police, různé schránky, dveře, skříně a to všechno je různým způsobem zamatlané, zaprášené nebo pokapané, začíná se velmi zvolna. A to podle logiky: „Nejdříve se očistí věci úplně nahoře až se postupně dostaneme až k podlaze.“
Všichni si tedy berou nejdříve prachové utěrky a šplhají na vrcholky skříní setřít prach, potom to co je uvnitř podle typu místnosti buď otřít nebo umýt/vyčistit.
Jose tak s úlevou zjišťuje, že má na starosti tu nejjednodušší místnost a to jídelnu, kde téměř žádné skříně nejsou, jenom servírovací stůl, švédský stůl a jídelní stůl. Na zdech visí několik obrazů, což je hračka, jenom neskončit dříve než ostatní, aby to nevypadalo moc snadně.
Jasmine má mezitím napilno ve společném obývacím pokoji/kanceláři, na Emanuelu s Marií José zbyla chodba, společná koupelna se záchodem a Crosby, protože je ze všech nejlepší kuchař, umývá v kuchyni nádobí.
Ve 12:00 už sedí Jose s Jasmine na gauči a domlouvají se co dál.
„Řeknu ti, tak se jídelna ještě neleskla. Marná sláva, člověk má pro pořádek přece jenom větší cit než robot.“ Povídá Jose.
„A jak to jde Crosbymu?“ Ptá se Jasmine.
„Slyšel jsem, že ještě umývá nádobí, tak ho zatím nebudu rušit, abych se mu do toho nepletl.“
Jasmine se usmívá a zhluboka nadechuje.
„Cítíš tu citrónovou vůni? Vytáhla jsem nový prostředek na čištění nábytku.“
„Hmm a jak se leskne. Koukám, že gauč je taky pěkně vysátý.“
„Přece umím vysávat, když už koberce, tak to vezmu i s gaučem.“
Oba chvíli mlčky sedí a vychutnávají si novou, svěží atmosféru.
„A co holky? Už dodrhly tu chodbu?“ Ptá se Jose.
„Tu udělaly jako první, ale abych jim nenašlapala, tak jsem si řekla, že bude lepší počkat, jestli některá z nich nepřijde.“
„Dobře, tak počkáme. Časopisy jsou kde?“ Ptá se Jose.
„Tady, na úhledné hromádce.“
„Óóó, ty jsi ale hospodyňka.“
Oba se smějí.