Jose, Jasmine, Crosby, Emanuela a Maria José sedí na společné snídani v jídelně. Sedí kupodivu i Maria José a nechává si od T1 namazat bagetku, což všichni přítomní oceňují. Klidné ráno tak narušuje jenom štěkot dobrmanů na dvoře.
Kolem Jabloňových sadů projíždí jako každé ráno policejní hlídka. Dobrmani přitom doprovázejí auto hlubokým vrčením, vyceněnými zuby s tlamami, plnými slin.
„Zase jsem nechal Pinďu se Šmudlou venku, co si o nás ti policajti budou myslet.“ Povídá Jose.
„Aspoň mají zábavu.“ Reaguje Jasmine. „Stejně je ale zvláštní, že kolem nás projíždí několikrát za den.“
„Hmm, nakonec ze Skynetu nic neměli, ale potenciální nebezpečí asi trvá.“
„Nestraš.“
Jose se tváří zamyšleně.
„Skynet je už přece jenom živá věc, v celém kódu je obtisk nás všech, takže je to jako se členem rodiny. Je sice zvláštní, neviditelný, ale za pár let bude chytřejší než my všichni dohromady.“
„To je už dávno.“ Přidává se Crosby.
„A T1 je nejlepší člen rodiny.“ Souhlasí Maria José.
Všichni se smějí.
„Vždyť kolem jezdí jen aby se předváděli, toho jste si nevšimli?“ Povídá Emanuela.
„No je to trochu okaté. „
Ještě to dopoledne sedí Jose v pracovně a kouká na sci-fi. Jednou za čas koukne na film kvůli dovzdělávání a ten den sleduje naprosto strhující kousek a to Záměna těl. Začátek se odehrává před miliardami let, kdy na Zemi, ještě jako planetu hub, přiletěli mimozemšťané aby si zde vybudovali podzemní komplex.
O miliardy let později jsou už schovaní pod zemí a dostáváme se do současnosti, kdy je vyroben první robot, do kterého je možné operovat mozek člověka. To už se křehcí, bezzubí mimozemšťané vracejí nenápadně na povrch a do volných, zdravých a silných těl, které jejich majitelé opustili nechávají voperovat svoje mozky.
„Na co to koukáš?“ Ptá se Jasmine.
Joseho sestra právě přišla, na monitoru je šťastný úsměv jednoho z nich, který na silné, lidské tělo čekal miliardy let.
„To bys nevěřila, co ti filmaři ještě nevymyslí. Vidíš toho atletického mladíka? Tak to je mimozemšťan a proč, protože se původní majitel těla rozhodl nechat se přeoperovat do těla robota.“
Jasmine nasazuje udivený výraz.
„A to je film?“
„Jasně, že jde o film, ale víš co si myslím? Že by mohlo jít o další směr kudy se vydáme. Tedy ne zrovna s tělem T1, ten je akorát trapně slepený lepící páskou, ale víš jak to myslím.“
„Tak to vůbec netuším. Neříkal jsi, že budeme podnikat podle filmu Terminátor II?“
Jose zastavuje film a opírá se rukou o stůl.
„To ano, ale co když je někdo třeba po autonehodě, nemyslíš, že by se mu takové robotické tělo hodilo?“
„Jistě, ale určitě by to na nás bylo moc velké sousto.“
Jose a Jasmine na sebe hledí.
„Máš pravdu.“ Uznává Jose nakonec.
„Třeba kdyby s něčím přišel Skynet, neřeknu. Ale my dva nic takového určitě nevymyslíme a vy dva s Crosbym a Marií José támhle v dílně už vůbec ne.“
Oba se smějí.
„Ale bylo by to něco, postarali bychom se jak o začátek robotické éry, tak i naše podzemní stvořitele.“
„A už by kolem nás nekroužilo jenom jedno policejní auto, ale rovnou dvě.“
Oba se smějí.
–
Josemu to ovšem nedává a ještě ten večer kouká na film společně s T1 a vysvětluje mu o co v něm jde, aby si to Skynet zpracoval po svém.
„Chápeš, přiletěli sem na planetu hub, nikde nebylo ještě nic, jenom houby no a teď se čeká na to až budeme umět vyrobit robota lepšího než ty, do kterého se nechá dobrovolně přeoperovat atletický sportovec, aby se do jeho původního těla mohl nechat přeoperovat mimozemšťan. Jako podle mě to zní docela logicky, rozumíš tomu?“
„Rozumím.“ Odpovídá T1.
„Hurá, tak ještě by to chtělo, aby nám Skynet pomohl s konstrukcí. Má to čas, ale já s Crosbym dáme dohromady akorát roboty jako jsi ty. Z motorků a tlustých drátů.“
T1 zírá upřeně na děj až do konce, když se zobrazují titulky, povídá T1:
„Skynet projde seznam kontaktních osob. Třeba bude mít některý z nich o spolupráci zájem.“
Jose se směje.
„To nejsou kontaktní osoby, ale jenom lidi s bujnou fantazií, co si všechno vymysleli. My na filmy koukáme jen pro zábavu, takže Skynet musí konstrukci robota vymyslet sám, nic víc se udělat nedá.“
T1 se otáčí k Josemu, jakoby jeho logiku nechápal. Jose přitom zadržuje vychytralý výraz.
„Bezva, tak jestli Skynet s novou konstrukcí někdy přijde, určitě nám to pomůže s celou řadou problémů s hackery a kdoví s čím ještě. Já myslím, že z toho budou nakonec profitovat všichni.“
–
Další ráno jsou všichni jako vždy u společné snídaně.
„Co budete dneska dělat?“ Ptá se Jasmine.
„Venku má být hezky, tak s Josem pojedeme na bazén. Můžeme vzít i malou, jestli chceš.“ Povídá Emanuela.
„Já myslela, že je vypuštěný kvůli údržbě.“
„To původně byl, ale Skynet ho nějakou záhadou zase napustil, tak se musím podívat jak je to vůbec možné.“ Reaguje Jose.
„Maria, těšíš se na bazén?“
„Těším! A může s námi i T1?“
Jasmine špulí pusu, aby odpovídala co nejroztomileji.
„T1 musí zůstat tady, víš miláčku.“
„Já jsem chtěla, aby s námi šel i T1.“
Venku přitom začínají štěkat dobrmani, to kolem projíždí policejní hlídka.
„Teda podle nich by se daly řídit hodinky.“ Reaguje Crosby.
„Vlastně bychom mohli vzít sebou i T1.“ Přidává se Jose. „Mohl bych mu ukázat jak je bazén popraskaný, aby Skynet pro příště věděl.“
„No tak dobře, T1 může s vámi.“
„Jupí!“ Volá Maria José.