Tedy to byl měsíc. Rica po prvním meetingu dostal od neznámé inteligence další dárek v podobě operace vnitřností. Nebo spíš lépe řečeno kostí.
To si tak sedí, už docela zvyklý na ozařování, které trvá zhruba 14 let a najednou intenzivní bodání v páteři, v míše. Několik dní musel spát na břiše, aby se mu štiplavá tekutina z míchy dostala do žeber a jenom tam tak nevězela.
Naštěstí je už po všem, on sedí v autě, v tašce připravená EMC panenka a jedny náhradní baterky. Jede se do hospody na sraz.
Salte a Hany jsou na místě o něco dřív. Salte si objednává neslazenou, jemně perlivou minerálku a slané tyčinky, jak jinak. Hany zase kávu se šlehačkou a colu. Rica si po příjezdu objednává pivo.
„Jedu pozdě? Nejedu pozdě.“ Kontroluje Rica čas na hodinkách.
„Jenom jsme potřebovali chvíli navíc, abychom tě pomluvili. No, na nic zvláštního jsme stejně nepřišli.“ Povídá Hany.
„Ty si objednáváš pivo, když si přijel autem?“ Ptá se Salte.
„Vlastně jo, sakra. Dám si jenom jedno a pak si dám kafe, to bude v pohodě.“
Salte a Hany kroutí hlavami.
„Tak abych to nezdržoval, tady mám pro vás ten malý zázrak.“ Pokračuje Rica a vytahuje panenku na stůl. „Myslím ale, že už jsem ji nějak poškodil, protože původně se na displeji ukazovala teplota v místnosti. Teď už to v ní jenom jiskří.“
„Ukaž ten zázrak.“ Povídá Salte.
Se zájmem si ji prohlíží, poté zapíná a.. nic.
„Musí stát na dřevěném stole. Zkus to takhle.“
Rica ji pokládá na stůl, přibližuje ruku a panence září oči. Poté to zkouší Salte, slabý náznak tam je taky a Hany je bez reakce.
„Se nedivím, že se mnou ta redaktorka o ničem nechtěla mluvit. Tohle je můj jediný fyzický důkaz paranormálního jevu. A ona by si spíš představovala, že natočím, jak mi na zahradě přistává létající talíř.“
Všichni se smějí.
„Ale já bych to bral, víš jaký poprask by podobné video udělalo třeba na youtube?“ Povídá Hany.
„To určitě, ale já myslím, že my se něčeho takového sotva dožijeme.“ Reaguje Salte.
„Taky si myslím.“ Souhlasí Rica. „Já jsem měl nedávno to štěstí, že jsem se dostal do takového zvláštního tranzu. Při sledování dokumentu o vesmíru. No a v tom dokumentu proběhla nějaká simulace, u které bylo řečeno, že za takových 100 miliard let vesmír pohasne a zůstane tak na celý zbytek věčnosti.“
Salte se směje.
„100 miliard let, toho už se vážně nedožijeme.“
„Ale počkej.“ Pokračuje Rica. „Plán je podle mě takový, že až vesmír pohasne přirozeným způsobem, bude se mezitím rozsvěcet probouzejícím se inteligentním životem. To je, co?“
„A na to si přišel sám?“ Ptá se Hany.
„Právě, že ne. Ale musím se držet té mantry, že žádný inteligentní život kromě nás zatím neexistuje, protože nejsou důkazy. Jo, a teď jsem potkal jednu známou, taková příjemná ženská. Ale řekla mi, že ji kvůli epilepsii zakázali doktoři počítačovou obrazovku, takže teď pracuje jako uklízečka.“
„A je to tady. A pak, že není žádná konspirace, když se všechno drží v tajnosti a ještě tě kvůli tomu doktoři připraví o práci.“ Povídá Salte.
Všichni tři chvíli mlčí.
„No, já myslím, že to není náš problém. Teda kromě toho, že už znám dvě uklízečky a zatím žádnou právničku.“ Pokračuje Rica. „Aspoň se mi potvrdilo, že jde hlavně o dilataci času. Ona totiž na všechno reaguje hrozně rychle, ani mě vlastně nepustila ke slovu.“
Všichni se smějí.
„Ale to je u ženských přece normální. Jenže se nesmíš nechat. Ta moje když začne mluvit, tak ji taky nikdo nezastaví. A pomalu stáčí rozhovor jenom tím směrem, kde je pevná v kramflecích. Ale já už vím, jak na ni.“ Povídá Hany.
„Zajímavé je, že si měl na panence nejnižší skóre. To bude mít určitě taky nějakou souvislost.“
Všichni se smějí.
„A co dál, chlapi. Událo se u vás za ten měsíc něco zajímavého?“ Ptá se Salte a pokračuje: „Já se na darkwebu dozvěděl, že už v příštím roce budeme mít důkaz o mimozemské civilizaci. Takže se o tom bavíme stejně úplně zbytečně.“
„A jaký?“ Ptá se Hany.
„Vyfotí jej tím novým Webovým dalekohledem.“
„Super, akorát budou určitě spoustu světelných let daleko, takže jim budeme moci tak akorát zamávat.“
Všichni se smějí.
„Já jsem docela rád, že se už něčím podobným nemusím zabývat.“ Pronáší Rica. „K většině věcí, které jsou skutečně užitečné totiž přicházím jako slepý k houslím. No a když vyvíjím nějakou iniciativu, většinou to pro mě skončí špatně.“
„Takže žiješ v souladu s bohem a písmem svatým.“ Reaguje Hany.
„To snad ne.“
„Ale ano, když si to vezmeš obecně, tak žádné náboženství po tobě nechce nic jiného. Jen být pěkně v klidu, jako ovečka a vyjít s tím, co přijde.“
Rica z hluboka vydechuje. Přitom přemýšlí, co se mu to před pár týdny dělo se žebry a dalšími kostmi v těle.
„Jsem zvědav, jak to dopadne.“ Povídá nakonec.
„Vidíš, to je přesně ono. Ty jsi ukázkový příklad jako z učebnice.“ Pokračuje Hany.
„Hele, nech ho. Však on se jednou vzpamatuje.“ Reaguje Salte.
„Bych chtěl vidět vás na mém místě, když by vám každou chvíli něco krájelo vnitřnosti vejpůl a vy jste nemohli ani k doktorovi, protože ten by vás připravil o práci.“
Hany nasazuje chápavý výraz.
„Však já to tak nemyslel. Ale říct jsem to musel, to snad chápeš. Tak se vzpamatuj, chlape. Dej si ještě pivko.“
Rica znovu zhluboka vydechuje.
„To mě dokáže naštvat, když se musím bavit s někým vzdělaným a sečtělým.“
Rozhovor však pokračuje už klidněji. Nakonec se spolu všichni tři loučí až ve chvíli, kdy se hospoda zavírá.