Fyodor Rykov právě chystá snídani pro hosty. Vidličkou nanáší šunku a sýr na talíře, potahuje si z cigarety a opatrně ji zase ukládá do popelníku.
Sharon už mu párkrát vynadala, že byl v jejím jídle cigaretový popel. Přijde mu zvláštní, že si nikdo jiný zatím nestěžoval. Jakoby na něj měla spadeno, tyhle kancelářské fifleny!
Do kuchyně přichází recepční opičák zkontrolovat situaci.
„Tak co, kamaráde, stihneme připravit snídani na čas?“ Klepe si na chlupatou levačku, jakoby měl hodinky.
„To mě teď budeš každé ráno chodit kontrolovat?“ Ptá se Fyodor nervózně.
Opičák mu věnuje úsměv, nebo jak by se to dalo nazvat. Skáče na nejbližší stůl, vříská a bouchá se pěstmi do hrudi.
Fyodor jen kroutí hlavou a plní sklesle poslední talíř jídlem.
Je dopoledne, Fyodor má volno. Stojí před penzionem a užívá si toho, že dnes ráno není venku ani listí a ani sníh, který by musel uklízet.
Jeho žena ze sněhu prochladla a leží v posteli, ani se k ní nemohl v noci přisunout.
Přichází Bruce, rozhlíží se po okolí se spokojeným výrazem.
„Tak jak to jde, Fyodore?“
„Stará je nemocná.“
Oba se chvíli beze slova šklebí proti slunci. Opodál postávají čtyři zebry a žvýkají v puse holografickou trávu.
Fyodor už to nemůže vydržet, musí Brucovi něco říct.
„Ten opičák z recepce mi dneska zase vyváděl v kuchyni.“
Bruce potlačuje smích.
„To si vyřeš s Sharon, byl to její nápad.“
Oba se tváří chvíli bezradně.
„Viděl si večer na kopci tu zář?“ Snaží se změnit téma Bruce.
Byla to úchvatná podívaná. Fyodor ale nerad komentuje něco, o čem nemá ponětí.
„Potřeboval bych, abys tam se mnou dnes odpoledne vyrazil. Musíme těm změnám počasí přijít na kloub.“
„Tak fajn.“ Odpovídá suše Fyodor a odchází do penzionu.
Bruce nechápe co se děje. Mají před sebou výšlap do kopce, tak to třeba zjistí.
Návštěvní hala penzionu je větší rohová místnost naproti recepce. Bruce zde nechal nastěhovat několik pohodlných kožených pohovek a prosklených komfortních stolů.
Na stěnách svítí moderní lampy a několik ručně malovaných obrazů. Nezdá se to, ale zařídit tuhle místnost stálo mnohem víc peněz, než kteroukoliv jinou.
Bruce si říkal, že místo naproti recepce, kde se platí za ubytování, by mělo vypadat reprezentativně.
Jinak je v penzionu spousta staršího levného nábytku a ani na podlaze neleží ten nejlepší koberec.
„Všechno musí vypadat útulně, ne moc draze.“ Vysvětloval před časem známému.
V návštěvní hale to žije. Rodiče Tina a Don se rozvalují společně s malou Lucy a ježkem na pohodlných pohovkách a vzrušeně pozorují podlahu.
Třicet malých krys kolem nich pobíhá a staví ze svých těl dům, auto, fotbalový míč.. po každém čísle Lucy nadšeně vříská.
Ježek je podrážděný.
„Dneska spím s tebou na posteli, na zemi bych asi neusnul.“
Lucy se chichotá.
Přes recepci prochází Bruce s Fyodorem. Každý si nese malý batoh s jídlem a světlici.
Krysí show je v tuhle chvíli nezajímá, a tak vychází beze slova z penzionu ven.
I obyčejný majitel nemovitosti se musí jednou za čas vžít do kůže akčního hrdiny. Hlavně v momentě, kdy někdo nebo něco začne napadat jeho investiční zájmy.
Sharon namířila jednu z kamer na kopec, když uvidí záblesk světlice, má volat policii.
Po cestě nahoru s Fyodorem moc nemluví. Bruce se hlavně nechce dotýkat toho nejhoršího scénáře. Začíná mu být pomalu jasné, že si pořídil dům na krásném odlehlém místě, na které má spadeno i někdo další.
Všude samý les, nedotčená příroda. Zvířata tu však už stovky let nežijí. S moderním vybavením se ovšem dají dělat doslova zázraky.
Asi po půlhodině nepříjemné chůze vysokou trávou les houstne a tráva mizí. Po zemi pochodují malí brouci, semtam se objevuje roj komárů.
Pomocník Fyodor je zvyklý na ledacos, ale po čtyřiceti letech života v centru města si připadá jako v hluboké džungli.
„Řeknu ti, tady to žije.“ Plácá se po tváři, aby odehnal komára.
Bruce s obavami hodnotí okolí.
„Myslíš, že jich tam dál bude víc?“
„Víc jich být už snad ani nemůže.“
Po další půlhodině nepříjemné cesty už není kopec tak strmý. Dostávají se k jeho vrcholu. Zatím nevidí nic podezřelého.
Fyodor je už unavený a zhluboka oddychuje.
„Dáme si pauzu, stará mi zabalila nějaké chlebíčky z včerejší večeře.“
Oba si utírají zpocené čelo.
„Dobrý nápad.“
Pomalu vytahují svoje svačiny, ale Fyodor cítí, jakoby ho na nohách něco lechtalo.
„Mravenci!“
„Stojíme na mraveništi!“
V panice odhazují batohy a utíkají dál. Hystericky se plácají po nohách, aby je ze sebe smetli.
Ve skutečnosti se na jejich boty stačili vyšplhat dohromady tři mravenci a na mraveništi nestáli.
„Sakra, přišli jsme o jídlo.“ Otáčí se Bruce zpátky.
„Zapomeň na batohy, kamaráde. Právě v nich rejdí stovky těch malých příšer.“
Oba si instinktivně sahají za pas, jestli mají světlice a mobily pořád při sobě.
„Tak to bychom měli. Dojdeme támhle na nejvyšší místo a padáme odsud.“ Vydechuje rezignovaně Bruce.
K jejich překvapení se před nimi objevuje hologram lidské postavy.
Solidní muž v saku a kravatě oznamuje mechanicky:
„Vstupujete na pozemek společnosti MIMON. Zadejte vstupní heslo.“
Objevuje se velká klávesnice.
„Doserfovali jsme, kamaráde.“ Povídá Fyodor a plácá Bruce po ramenou.
Bezpečnostní hologramy se objevují na pozemcích, kde se má něco stavět. A společnost MIMON je velká nadnárodní korporace, která vyrábí hračky pro děti a buduje hřiště, kde proti sobě bojují holografické příšerky.
Bruce však větří novou obchodní příležitost.