O několik dní později se Bagge ráno probouzí na zemi. Shodou okolností jde o složitější období než to, že je Moorová v kómatu. Neustálé bodání jako nožem do hlavy z něj udělalo alkoholika a před několika měsíci nově přešel na bylinky.
Jenže dát si takové dvě tablety kozlíku znamená mít na paměti, že do takových 15ti minut se jde spát a když ne, tak už si Bagge asi napopáté vyzkoušel, že se dá usnout kdekoliv a v jakékoliv poloze.
Nicméně je příjemná změna, že když se i po takovém nepohodlném probuzení dívá do zrcadla, vidí lidskou tvář a ne rozpraskané, zarudlé, červené oči a opuchlou hlavu. Takže může rovnou vyrazit na obchodní jednání.
Cwalda je už také připraven, čeká vedle limuzíny a povzbudivě pokyvuje na bystrý Baggeho příchod.
“Dneska máme dvě věci, vyřídíme nějaký obchod a pak se zastavíme za Moorovou.” Povídá Bagge.
“Jakto? Pořád je v nemocnici?”
Bagge krčí rameny.
“Prý má ještě rehabilitace, objímá velký balón a poskakuje na něm, dokud nebude zrehabilitovaná.”
Oba se smějí.
Netrvá dlouho a v Baggeho autě už sedí dva obchodní zástupci koželužné asanace. Taková kůže ať už vepřová nebo hovězí, v Baggeho sbírce úplně chybí a připadá mu rozumné nakoupit takové kůže raději ve velkém.
Oba obchodní zástupci se tváří sebevědomě. Nový zákazník v tomto oboru je určitě něco ne úplně obvyklého a tak se zajímají.
“A co vyrábíte, ať vám vytipujeme a zarezervujeme rozměry, počty.”
Bagge ovšem nevyrábí nic, kůže potřebuje kvůli tomu, že je ještě nemá. Jenže jak to udělat, aby nevypadal jako blbec. Kdyby tu tak byla Moorová!
“Eh, my právě rozjíždíme nový projekt a ještě není úplně jasné jaké konkrétní rozměry a kvality potřebujeme. Tak snad když stáhnete takové prase, tak ho ještě nerozestříháte, ne?”
“Óoo, od základu, základní odběr?” Povídá jeden.
“To bude základ, viděl si jak jsme se pěkně rozjeli, to bude automatická převodovka.” Reaguje druhý.
“A jedeš 80 a už ti tam pěkně fikne sedmičku.”
Bagge dělá, že rozhovor neposlouchá, ale je mu už jasné, co se děje. Ti dva jsou členové sekty. Sekty, která je mezi námi a něco říká, a myslí na něco jiného. Takže když mluvili o převodovce, tak to je jakoby on a že to tam pěkně fikne, jakože si koupí kůže. Proč mluví v té hatmatilce není Baggemu zatím jasné, ale začíná to být podezřelé.
Není divu, že takováto obchodní jednání vedla Moorová. Bagge teď přemýšlí, že má v kufru pistoli a lopatu, takže kdyby je odvezl někam na pusté místo a zastřelil, mohl by je zakopat. Jenže problém je Cwalda, ten ještě mnoho lidí ze sekty nezlikvidoval, možná ani neví, že nějaká sekta je.
Jedno je však jisté, nesmí se za žádných okolností dozvědět o jeho hangáru. Netrvalo by ani týden a už by se o Baggeho hangár s věcmi začal někdo zajímat, jakože jde o nějaký nešvar. Bagge přitom jenom sbírá věci, aby je měl.
“Dobrá, takže jsme domluveni.” Pronáší tedy Bagge a hledí do mobilu, jakože mu přišla zpráva. “Moc to nestříhejte, připravte půl tuny vepřových, půl tuny hovězích a já se k vám zastavím, teď mi přišla zpráva, že mám ještě nějaké urgentní jednání.”
Obchodní zástupci asanace se chvíli podivují, ale naštěstí si dávají říct a jednání je tím ukončeno.
–
Není ještě ani odpoledne a Bagge je po zkráceném obchodním jednání v nemocnici navštívit Moorovou. Ta při jeho příchodu objímá velký nafukovací balón a skáče na něm.
“Dobrý den.”
“Jéjda, dobrý.” Reaguje Moorová.
“Koukám, že už jste docela rozpohybovaná.”
Oba se smějí.
“Jste tu brzy, neměl jste přijet až odpoledne?”
“Ah, obchodní jednání ohledně kůží se zkrátilo. Přišli dva a oba byli ze sekty, takže co já s nimi, že?”
“A jéje, vás to s tou sektou ještě nepustilo.”
Bagge krčí rameny.
“Tak co mám dělat, oni se o mě začnou uprostřed rozhovoru bavit jako o nějaké převodovce. Jim to třeba zvedne seběvědomí, ale mě to uráží, já jsem člověk a ne nějaká převodovka, ne?”
“A jéje, tak povídejte.”
Moorová si přitom sedá na postel a nalévá si nemocniční čaj. Baggeho vyprávění tím přitom skončilo, takže chvíli vymýšlí další téma.
”No každopádně ty kůže budou super, raději jsem objednal tunu, protože třeba se mi na nic nehodí, ale mezi těmi krámy je taková tuna kůže každopádně super.”
Moorová nasazuje profesionální výraz.
“A kdy vám je dodají?”
“To už je, jak doufám, dodají spíš vám.”
Oba se smějí.
“Jak vám je, všechno ok?” Ptá se Bagge po chvíli.
“Pořád bojuju s proleženinami. Prvních pár dní jsem se nemohla ani podívat do zrcadla, jako bych byla úplně jiný člověk.”
“Mě povídejte, před pár měsíci jsem přestal chlastat a už můžu koukat i do zrcadla.”
“Neříkejte.”
Bagge nasazuje unavený výraz.
“Mám novou léčbu. Na youtube jsem viděl jednu youtuberku jak říká, že má nemoc z nosu, tak si do něj nasává heřmánek. Tak jsem si koupil mix asi 60ti bylin, všechno do sebe láduju a večer si dám kozlík lékařský a v hlavě mě přestalo bodat. Tak doufám, že to bude příjemnější zkušenost i pro vás.”
Moorová se tváří nadšeně.
“Je to pravda?”
“Proč bych si vymýšlel.”
Moorová, jakoby měla v očích hrůzu, která se během několika vteřin ztrácí.
“Já to s vámi ještě zkusím, ale máte poslední šanci, potom odcházím.”
“Vy jste chtěla odejít?” Ptá se Bagge překvapeně.
“Chtěla.”
Bagge si uvědomuje proč asi, ale nešlo to jinak, když se snaží rozšiřovat svou sbírku věcí, a přitom jej u toho trápí nesnesitelné bolesti hlavy. A možná, že se tento jev přenáší i na ostatní, i když jemu připadalo, že s Moorovou jedná normálně, jí přitom vadí se na některé situace jenom dívat, uvažuje Bagge.
“Až vás odsud pustí, tak zkusíme sehnat nějaký okrasný třeba nějaký nábytek. Ten se bude v hangáru vyjímat, co říkáte?”
“Domluveno.”