Baldo Bagge sedí u počítače a čeká až mu Moorová zavolá, že můžou vyrazit. Bagge se balil v předstihu, takže je připraven, chce si tedy zkrátit čas prohlížením fotek z předchozích cest. Jenže to nejde, protože mu patrně napadl počítač zase nějaký hacker, tak si fotky nahrává do mobilu a jde k autu.
Auto má otevřený kufr motoru a Cwalda do něčeho vrtá.
“Tak co, pojede to ještě?” Ptá se Bagge.
“Jenom se mi zdálo, že uvnitř něco klepe.”
Bagge jde dozadu, aby zkontroloval zadní kufr.
“Máme před sebou 600km na letiště, já bych se v tom radši nevrtal.”
Cwalda nicméně pokračuje v soustředěné práci dál. Bagge tedy s hlubokým výdechem otevírá zadní kufr. Vypadá to, že budou mít všechno, kam si dá zavazadla Moorová však vzhledem k žádnému zbývajícímu místu není jasné.
V ten moment přijíždí ze strany auto Moorové, když je u nich, stahuje Moorová okýnko.
“Už vyrážíte? Raději jsem přijela, mám víc kufrů, tak ať máme dost času je naložit.”
Bagge nasazuje úsměv.
“Tak je vyložte a uvidíme. Tohle není zrovna cestovní limuzína, ale 600km se mi kodrcat v dodávce nechce.”
Moorová umělecky couvá k zadnímu kufru. Když vystupuje a dívá se dovnitř, povídá:
“Vždyť tam není žádné místo.”
“Právě.” Reaguje Bagge.
Oba se smějí. Najednou se ozývá startér, ale motor nechytá. Cwalda se snaží opakovaně nastartovat, jenže to nejde.
“Tak myslím, že to dilema za nás Cwalda vyřešil, bereme dodávku.”
Oba se smějí. Před odjezdem si ještě pořizují společný snímek a odjíždí.
–
Když jsou na cestě, sedí všichni tři vepředu, Bagge uprostřed, Moorová na kraji. Ve staré dodávce je jenom CD přehrávač a jak se ukázalo, tak jen jedno funkční CD a to staré hiphopové šlágry z devadesátých let, které má navíc jen 30 minut. A tak jej několikrát pouští dokola a potom, když už všem leze na nervy, tak jedou potichu.
“Musíme si zvykat, v Grónsku budou drsnější podmínky.” Pronáší Bagge.
Cwalda dál mlčky řídí, Moorová se soustředí na svůj mobil.
“Moorová, dívala jste se na účet, jestli už přišly nějaké peníze?”
“Ne, nedívala.”
“Tak se mrkněte, mě chodí peníze vždycky na firemní účet. Jde o to, že bychom si jako plán B mohli pronajmout vrtulník. Ale to bude pěkně drahé.”
Moorová na mobilu přejíždí na web a už se připojuje na bankovní účet.
“Umíte pilotovat vrtulník, Cwaldo?” Ptá se Bagge.
“To kdybych uměl, tak neřídím auto, ale pilotuju vrtulník.”
“No jasně.”
“Mám.” Ozývá se Moorová. “Přišel jeden milión čtyřista tisíc.”
“Bezva.” Jásá Bagge s rukou v pěst.
Chvíli dál mlčky jedou.
“A odkud vám to chodí, vy máte druhou firmu?”
Bagge krčí rameny.
“To se těžko vysvětluje, to je prostě karma.”
“Aha.”
Moorová se směje.
“No, co co, je to karma, ne?”
“Tak mu to řekněte, když už u nás dělá.” Reaguje Moorová.
Bagge chvíli přemýšlí, jak to vysvětlit. Moorová je chytrá, ta to pochopila hned, ale Cwalda má přece jenom určité nenaplněné rezervy.
“Já jsem se kdysi zajímal o historii jako koníček, přečetl jsem hromady knih. To byly takové hromady knih, že si ani nevzpomenu, co všechno jsem přečetl.” Začíná Bagge zeširoka. “A úplně na konci tohoto, dalo by se říct bádání, jsem narazil to bylo tuším o Budhovi, o povídání o karmě. Teda řeknu vám, že 90% z toho je čirá dedukce tehdejší doby a nesedí, ale když jsem nad těmi zbylými možná pěti procenty přemýšlel, zjistil jsem jak se dá vydělat spousta peněz.”
Cwalda zpomaluje jízdu, což Bagge i Moorová s povzdechnutím oceňují.
“Ono se říká, že když děláš něco, co třeba škodí druhým lidem, karma se o tebe postará a vrátí ti to. Důležité však podle mě je, že karma vrací vždycky a nemusíš o tom mít ani tušení. A teď přijde to zásadní, narozdíl od těch hipíků v hnědých plínách jsem si položil otázku, no jo? Ale co dneska v moderní době, že? A navíc, to člověk nemůže být ani naštvaný nebo prostě zajet si na výlet aniž by musel objímat stromy a zpívat háre krišna?”
Bagge čeká, jestli bude mít Cwalda nějakou otázku, nemá, tak pokračuje:
”A tak jsem začal dávat, tomu říkám pracovně, karmické tipy. Existují takové zájmové skupiny a když je třeba zavřít nějakou konkurenční továrnu nebo jsou v bance nějaké peníze, tak například když ta továrna znečišťuje ovzduší, tak má špatnou karmu a to je dobrý tip.”
“Aha! Takže to děláte, vy jste zločinec.” Křičí Cwalda.
“Já ne, já ani nevím odkud ty peníze chodí, vždycky když přijdou tak z neexistujícího účtu někde v Panamě. A abych dal takový tip stačí, když projdu pod nějakou kamerou a poškrábu se za uchem.”
Moorová se směje.
“Tohle je úplně šílená doba.” Pokračuje Bagge. “Ale udělal jsem to nakonec tak, že zajdu na Wikipedii a podle toho, co hledám na Wikipedii, tak to sedí a to ostatní nesedí, ať můžu taky normálně fungovat. Taková diverzní taktika, ale samozřejmě se vždycky najde někdo, kdo se v tom začne hrabat.”
“Jako s tou tajnou službou.” Přidává se Moorová.
Bagge unaveně vydechuje.
“Nevzdělaní kokoti, ale karma se o ně postarala.”
Oba se smějí. Najednou auto zajíždí ke krajnici a Cwalda vystupuje.
“Co děláte? Nejedete s námi?”
Cwalda práská dveřmi, jde dozadu a vytahuje svoje kufry.
“Já ho do toho nechci nutit. V podstatě je to náboženská tématika a měl bych se asi zachovat zdrženlivě.”
“Nechte ho ať jde.”
Oba dál sedí a poslouchají, jak Cwalda vytahuje svoje zavazadla, potom práská zadními dveřmi a přechází na druhou stranu silnice.
“Škoda.”
“Hmm.”