Cesta zpět je poklidná. Alespoň Baggemu se tak zdá, protože loď neřídil on, ale Cwalda, letenky, hotely ani vypůjčená auta neplatil on, ale Moorová, na oběd ani večeři nešel, jídlo mu vždy přinesl buď Cwalda nebo Moorová..
Jediná Baggeho starost je celou cestu ležet na břiše a když už vstanout, tak předtím logisticky vymyslet, jak na to aby si mohl během cesty tím nebo tím dopravním prostředkem zase lehnout na břicho. Nejvíc to budilo rozpaky v letadle. Po startu si Bagge odepnul pás, rozplácl se na svá tři rezervovaná místa, ovšem když se letuška nenechala odbýt, stačilo odhrnout košili na zádech a ukázat fotku jak to pod obvazy vypadá a odběhla zase pryč.
Nakonec se Bagge, Moorová i Cwalda ocitají před bránou pozemku, kde je hangár na skladování všech věcí. S velkým nákladním autem vjíždějí na příjezdovou cestu a před kancelářemi konečně zastavují.
“Teda řeknu vám, že cesta tímhle náklaďákem byla úplně nejhorší.” Pronáší Bagge.
“Taky jsem ráda, že už to máme za sebou.” Reaguje Moorová.
Bagge vystupuje jako první, protahuje svá bolestivá záda. Najednou si všímá pootevřených dveří.
“Někdo nezavřel kancly.”
“Co?” Ptá se Moorová udiveně.
“Zavřela jste a zamkla?”
“No jistě!”
Všichni se kolem sebe zmateně rozhlíží. Cwalda jde zpátky k autu a vytahuje ze dveří nůž.
“Co s tím chcete dělat, propíchnout se?” Ptá se Bagge.
“A co když jsou ještě uvnitř?”
“Tak vám ten nůž vezmou a propíchnou vás oni. Schovejte to, prosím vás.”
“Zavolám policii!” Pronáší Moorová.
“Měli bychom nejdřív zjistit co se stalo, co když jsme vážně jen nezamkli? Tady by jinak nikdo nelez. Vždyť jsme na bývalém letišti.”
A tak jdou všichni tři i s jedním nožem dovnitř. Když jsou u dveří, jsou na první pohled vypáčené.
“A alarm nic?” Ptá se Bagge.
“Nejde rozsvítit světlo, asi vyhodili pojistky.” Hlásí Moorová.
“Chytré, to jsme asi nepředpokládali.”
Uvnitř je ovšem čisto, chybí počítače, tiskárna, prodlužovačky, televize, vlastně veškerá elektronika. Jeden ze šuplíků je pootevřený, to zloději když šuplíky prohledávali, zase je pěkně zasunuli zpátky. Jedno z oken je pootevřené, zrovna poblíž velké křehké vázy, takže zloději podávali věci oknem tak, aby vázu nerozbili.
“To je spoušť, všechno chybí!” Pronáší Moorová.
“Tak a rychle do hangáru, pojďte.” Povídá Bagge nervózně.
“Volám tu policii!”
“Počkejte až co vzali z hangáru, zatím pojďte a na nic nesahejte.”
“A proč je nemám volat?” Diví se Moorová.
Bagge nervózně vydechuje.
“Sere pes na nějaké počítače, pojďte do hangáru, rychle!”
Cwalda stojí u vchodu i s nožem. Bagge tedy raději nic neříká a všichni tři naskakují do náklaďáku.
Když jsou u hangáru, jsou hlavní vrata pootevřena taktéž.
“Kurva!” Nadává Bagge.
“Měli jsme si najmout securiťáky.” Povídá Moorová.
“Když se tu nikdy nic nestalo?”
“A jak dlouho ten sklad máte?” Ptá se Cwalda.
“Já nevím, moc dlouho ne tak sedm let, Moorová?”
“Osm.”
Když jsou u vrat, všichni tři vyskakují. Bagge rychle běží, záda nezáda, dovnitř aby co nejdřív uviděl tu spoušť. Když je uvnitř, nejde rozsvítit, první regál s jihoamerickou keramikou je kompletní, další regál s východoasijskou keramikou taky, další je rovněž netknutý, další a další.
“Sakra, co to bylo za zloděje? Zloději počítačů a prodlužovaček?” Ptá se Bagge a pokračuje: “Tady památky nevyčíslitelné hodnoty a oni si vezmou rozvrzanou tiskárnu, která tiskne s pruhem veprostřed.”
Všichni se smějí.
”A kde jsou cennosti?” Ptá se Cwalda.
“Všude.”
“Ty jsem nemyslel, myslím zlato, šperky a tak.”
Bagge krčí rameny.
“Šperky máme, ale ne ze zlata, jenom taková lidová tvorba. Zkontrolujete je, Moorová?”
“Půjdu se podívat.”
Mezitím jde Bagge s Cwaldou dál. Cwalda přitom nůž zavírá a schovává do kapsy.
“A vy máte na obranu nožem nějaký výcvik?” Ptá se Bagge.
“Nemám.”
“No já jenom že je to vážně jednoduché, když vám ho vykopnou z ruky, tak vás potom podříznou jako zlaté prase. Normálně byste určitě skončil tak akorát s monoklem.”
“Mě ho nikdo nevykopne!”
“A tak s ním někoho podříznete jako vy?”
Cwalda kroutí hlavou.
“To mám jen na zastrašení, aby se vědělo.”
“Aha.”
Oba dál cestou míjejí plné regály.
“To by mě zajímalo co odsud vlastně vzali.”
V ten moment už přibíhá Moorová.
“Šperky jsou všechny, ale vzali ze stolu telefon, počítač a dál jsem se nedívala.”
“Jste se měla podívat pod stůl, určitě chybí i prodlužovačka.”
Všichni se smějí.
“No a ale to je přece skvělé!” Pronáší nadšeně Moorová. “A co uděláme s tou policií? Jsou to přece všechno vaše věci.”
“Ještě to tu projdeme, ale všechny data máme zálohované v cloudu, tak já nevím co se vlastně stalo.” Reaguje Bagge.
Moorová kroutí hlavou. Cwalda se raději neptá.
“No nasrat na nějaké počítače, aspoň máme důvod koupit nové, ne?” Pokračuje Bagge. “Ale každopádně z toho plyne jedno velké ponaučení.”
“Najímat si securiťáky.” Reaguje Moorová.
“To taky, asi je dobře, že jsem nikde neroztruboval, co všechno už jsme nasbírali. Ale teď už to minimálně zloději prodlužovaček vědí, tak musíme udělat všechno pro to, aby se z nich nestal obávaný gang. Chce to pořádný alarm a kamerový systém.”
“Napíšu si to.” Souhlasí Moorová.
“A místo nožů nějakou bezpečnostní schránku kde budou elektrické tasery.”
“Píšu si.” Souhlasí Moorová.
“I když jak znám ty zloděje, zase by se nic neztratilo, zmizela by jenom ta bezpečnostní schránka.”
Všichni se smějí.
–
O několik hodin později už Baldo Bagge klidně leží ve své pracovně na břiše. Na zemi leží mobil, po kterém přejíždí prstem a vyhledává co mu Moorová naposílala.
Za normálních okolností by měl Bagge ze zlodějů těžké trauma. Představa, že k němu někdo přijde a jeho věci si jenom tak vezme, je pro něj odjakživa až krutě nelidská. Člověk, který někoho okrade nemůže mít vůbec žádné morální zásady. To už je jen zvíře, které vleze dovnitř, jako psychopat se bez svolení uvnitř volně pohybuje. Nakonec si nehledě na Baggeho pocity a zájmy tu věc prostě vezme.
Ovšem nešlo vlastně o nic, a právě teď ho záda bolí tak, že na vnitřní dojmy nezbývá žádný prostor. Naštěstí, uvědomuje si Bagge.